Věra Nosková: Špína selského dvorku

Naštěstí si mohla dovolit ke svému šúrování platit ještě paní na úklid. Docházela dvakrát týdně a byla proháněna po domě s utěrkou, luxem, mopem, až se z ní kouřilo.

V tomto bezchybném prostředí vychovala má kamarádka dvě dcery – alergičky. Teprve nedávno se imunologové shodli na tom, že je pro imunitní systém lidského těla výhodné, když se od dětství v malých dávkách setkává s bakteriemi a viry, plísněmi a dalšími škodlivinami – obranné mechanismy organismu se je naučí likvidovat.

Nepřiznala jsem úzkostlivé kamarádce, že klidně sním rohlík, který mi spadne na zem, jen z něj ofouknu případný vlas. Že v lese jím jahody či borůvky přímo z keříku, aniž je myju. Že když mým synkům spadl v dávném dětství dudlík na zem, jen jsem ho olízla a strčila jim ho zpátky do pusy. A nežehlila jsem, tehdy látkové vyvařené pleny z obou stran.

Později jsem se dočetla, že: Jako nejvýraznější ochranný faktor proti alergiím byl identifikován, obrazně řečeno, život v raném dětství na farmě. To aby děti byly ve styku s hospodářskými zvířaty, prachem znečištěným jejich výkaly a půdními bakteriemi, aby pily přírodní, čerstvě nadojené nesterilizované mléko kontaminované mnohými mikroorganismy.

To jsou všechno silné stimulanty imunitního systému. Kde vzít ale v Praze prostředí farmy? Snad stačí nebýt úzkostlivě čistotný jako moje kamarádka lékařka. A posílat děti do přírody, mezi skauty, na vandry.