Vendula Pizingerová: Někdy mám hodně černý humor, ale ten můj život si ho zaslouží

16. květen 2022

Zakladatelka a prezidentka Nadačního fondu Kapka naděje, který pomáhá nemocným dětem, je velmi aktivní žena. Ráda také cestuje do exotických zemí, nedávno s manželem navštívila skrytý ostrov Sokotru.

Sokotra je poměrně neznámý ostrov v Indickém oceánu, který patří pod Jemen. Cestu na něj si Vendula Pizingerová neplánovala. „Jako vánoční dárek jsem dostala letenky, kde bylo napsáno Sokotra, ten ostrov ale nikdo moc nezná. U letenky byly i krásné fotografie bílého písku, tyrkysového moře, velbloudů a nádherných stromů. Samozřejmě realita je potom trochu jiná. Těžší je se tam dostat, létá se tam jenom jednou týdně z Abú Dhabí. Tak polovina letadla je většinou obsazená místními obyvateli, kteří často neumějí psát ani číst, a do letadla si sednou jako do autobusu,“ přibližuje cestovatelka.

Od cesty ji neodradilo ani to, že lidé mají Jemen spojený s válkou, a ani určité nepohodlí. „Je to zatím třetí svět. Určitě to není dovolená třeba pro ženy, které si myjí vlasy každý den. Byla jsem ráda, když jsme na jednom místě našli studnu, kde byl kýbl. Poprosila jsem mého muže, jestli by mi tím kýblem aspoň spláchl hlavu.“

Matkou před padesátkou

Cestování měla Vendula Pizingerová ráda vždy. S prvním manželem, skladatelem Karlem Svobodou to bylo ale hlavně po Evropě. K dobrodružnému cestování se dostala po vzájemném souladu až se svým současným mužem a začátky nebyly úplně snadné. „Když jsme byli spolu na Novém Zélandu, tak jsem ve svých 40 letech spala poprvé venku. Musela jsem si vzít neurol, abych vůbec usnula.“

Na další cestu se těší už v červenci, kdy v autě se stanem vyrazí do Albánie i s malý synem Josífkem. „Vloni už jsme byli takhle v Rumunsku. Teď je Josífkovi skoro rok a půl, a tak jsem zvědavá, v čem to bude jiné.“ Josífek je její třetí dítě, porodila ho ve 48 letech. Svůj vyšší věk v mateřství nijak nevnímá. „Hned po mně otěhotněla moje kamarádka, která je o dva roky mladší než já. Takže jsme takhle ‚mladý‘ matky, vychováváme děti spolu. Je to úžasný, ale zavazující. Mému staršímu synovi Kubovi bude 17. Stále více pozoruji, že čím větší děti jsou, tím jsou větší i starosti.“

Vendule Pizingerové zemřela ve věku 4,5 let dcera Klára. Se synem Kubou zůstala sama od jeho roku a půl, kdy její první manžel, Karel Svoboda, zemřel. „Snažila jsem se, aby všechno fungovalo, ale myslím si, že to nebylo dokonalý. Ve výchově jsem udělala spoustu chyb, tak je úžasný, že mi Pán Bůh dal šanci na reparát,“ říká o svém třetím mateřství.

20 let pomáhá nemocným dětem

Nadační fond Kapka Naděje založila po smrti dcery, nemocným dětem tak pomáhá už 20 let. „Je to kontinuální práce, kontinuální radost, ale i obrovský závazek. Teď jsme pyšní na to, že pomáháme také dětské psychiatrii v pražském Motole. Zařídili jsme několik zrekonstruovaných heren, teď tam realizujeme za 5 milionů terapeutický herní park,“ přibližuje prezidentka a zakladatelka fondu. Psychické zdraví dětí je totiž podle ní v současné době ve velikém ohrožení.

Sama prožila v životě dvě velmi bolestné ztráty svých nejbližších, dcery a manžela. Co jí pomohlo tyto tragické události překonat ztráty svých nejbližších? „Já mám neodolatelnou sílu žít a neskutečný smysl pro humor. Někdy je ten humor hodně černej, ale ten můj život si ho zaslouží.“

Syn Jakub svého otce skladatele Karla Svobodu nestihl poznat. Kdy mu maminka řekla, co se tatínkovi stalo a má Jakub hudební geny po otci? Proč měl podle ní Karel Svoboda smůlu v tom, že se narodil v Praze a v minulém režimu? Nejen to můžete slyšet v záznamu celého pořadu.

Alex Mynářová a Vendula Pizingerová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová