Ve vsi Sedlec u Budějovic se vždy dobře dařilo drobným řemeslníkům, bývala tu i židovská kolonie

Podle Aloise Sassmanna, který se zabývá genealogií, život v Sedlci ovlivnila příslušnost k místnímu panskému dvoru. „Většina pozemků patřila vrchnosti, a tak v Sedlci hospodařili vždycky jenom chalupníci. Ale i díky příznivé poloze na císařské silnici směrem na Vodňany se tady vždycky dobře dařilo drobným řemeslníkům a přitáhlo to sem i židovské rodiny,“ říká.

Co se týče jmen obyvatel, z dávných dob se nedochovala žádná zpráva. Od roku 1563, kdy se Sedlec stal součástí libějovického panství, už ale máme dokumentů dost. „Nejstarší je z roku 1579. Rok předtím potlouklo krupobití lidem obilí a Vilém z Rožmberka si nechal sepsat takzvané poznamenání osedlých lidí na panství,“ upřesňuje Alois Sassmann s tím, že ve vsi jsou uvedeni Vepřek, Jansa, Kubeš, Šafář, Motejl, Pártl, Kartous a další.

Zdrojem informací z pozdější doby je například revizitace berní ruly z roku 1676. „Uvádí, že Pavel Štička v Sedlci pivo panské šenkuje, ale bydlí v Hlavatcích. U Pavla Jansy je poznámka: starý hospodář, který žebrá,“ zmiňuje badatel.

Podle pozdějšího dokumentu z roku 1713 žili v Sedlci Václav Štika, Jakub Fišer, Josef Hrabě, Ondřej Punčochář, Jiří Hrabě, Jiří Jansa, Václav Mertl, Václav Štěpka, Matěj Kadlec nebo Bartoloměj Houdek.

Ves měla kdysi také židovské obyvatelstvo. „Roku 1793 je uváděn žid Leopold Král ze Sedlce, který se živil na Hluboké prodejem střižního zboží. V období mezi světovými válkami byla v Sedlci židovská kolonie, kde žilo asi dvacet lidí, ale bohužel skoro všichni skončili v koncentračním táboře,“ dodává Alois Sassmann.