Ve Frymburku zakázali kouření na veřejnosti už v roce 1841. Kdo byl dopaden s dýmkou, přišel o ni

První známý zákaz kouření na veřejných místech na světě byl vydán papežem Urbanem VII. v roce 1590. Tehdy hrozilo vyloučení z církve každému, kdo „užije tabáku v krytém přístřešku nebo uvnitř kostela“.

I tak bylo kouření tehdy výsadou spíše vyšších vrstev, protože tabák byl na evropské půdě stále ještě vzácný. Do Čech se tabák dostal hlavně během třicetileté války díky žoldákům ze zahraničí.

V jihočeském prostředí máme doložen zákaz kouření v první polovině 19. století v městečku Frymburk na Českokrumlovsku. V roce 1841 adresoval ředitel buquoyského panství v Rožmberku Opolzer městskému úřadu ve Frymburku dopis, v němž zakazoval kouření na veřejných prostranstvích městečka.

Všechna veřejná místa měla být označena černými tabulkami, kde bylo bílým písmem uvedeno, že kouření na veřejnosti je co nejpřísněji zakázáno pod pokutou dvou zlatých konvenční mince. Tabulky měly být umístěny tak, aby byly jasně patrné, ale zároveň chráněné před poškozením, na což měl dohlížet policejní komisař.

Hříšníkovi, který byl dopaden, jak kouří, měla být zabavena dýmka a měl odvést pokutu ve prospěch místních chudých. Jak dlouho bylo nařízení dodržováno, či nedodržováno, se bohužel z pramenů nedozvídáme.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.

autor: Zdeněk Zajíček | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat