Václav Vratislav z Mitrovic skončil v nejhorším tureckém vězení. Po návratu napsal slavný cestopis

Otec Václava Vratislava z Mitrovic byl regentem a hejtmanem pánů z Hradce. Rodina žila v těsném kontaktu s jindřichohradeckým zámkem a správou rozsáhlého panství. Malý Václav vyrůstal v prostředí, kde se setkával s úředníky, šlechtici, diplomaty i lidmi přicházejícími z ciziny.

V Hradci studoval na jezuitské škole, která tehdy patřila k nejlepším vzdělávacím institucím v Čechách. Už jako kluk prý hltal cestopisy a snil o tom, že jednou uvidí Konstantinopol na vlastní oči. A ten sen se mu splnil neuvěřitelně brzy.

V patnácti letech dostal Václav díky přímluvě pánů z Hradce místo panoše v císařském poselstvu do Turecka. V době, kdy většina jeho vrstevníků vůbec neopustila rodný kraj, se vydal přes Vídeň, Balkán a celé tehdejší Uhry až do Cařihadu.

V roce 1591 vyrazil k tureckému sultánovi jako panoš Fridricha Krekvice, vůdce poselstva císaře Rudolfa II. V té době vládl mezi habsburskou monarchií a osmanskou říší mír. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 tisíc dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru.

Mise ale skončila neslavně. K moci se totiž znovu dostal velkovezír Sinaan paša, jehož životní prioritou byl boj proti Habsburkům. Poté, co bylo v bitvě u Sisaku poraženo turecké vojsko, celé diplomatické poselstvo skončilo ve vězení.

Václav Vratislav strávil spolu s ostatními půl roku na galejích a poté byl uvržen do nejhoršího tureckého vězení ve věži pevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Teprve po smrti velkovezíra Sinaana nový sultán Mehmed III. nešťastníky z vězení propustil.

Přezdívali mu Tureček

Domů se Václav Vratislav z Mitrovic vrátil roku 1595 a hned získal přezdívku Tureček. Po čtyřech letech, ve věku 23 let, sepsal své zážitky do cestopisu nazvaného Příhody Václava Vratislava z Mitrovic. Ten je dodnes v osnovách literatury základních i středních škol jako důležitý příklad českého cestopisu a memoárové literatury.

Dílo se nejdřív šířilo opisy, pak bylo vydané poprvé v češtině v roce 1777. Je velmi čtivé, nepostrádá ani prvky ironie a sebeironie. Tureček v něm kromě dobrodružných zážitků popsal také zvyky Turků a tamní krajinu.

Václav Vratislav z Mitrovic zemřel v roce 1635 a je pochovaný v kryptě kostela ve Starém Kníně. V jižních Čechách je s ním spojený rodný Jindřichův Hradec, hlavně zámek a jezuitská kolej, kde prožil dětství a mládí.

Jeho osudy z tureckého zajetí jsou pak zobrazené na barokních freskách v prvním patře zámku Mitrowicz v Kolodějích nad Lužnicí u Týna nad Vltavou. Památka je ale v současnosti veřejnosti nepřístupná. A dodnes patří Vratislavům z Mitrovic zámek v Dírné na Jindřichohradecku, kde sídlila už od roku 1607 druhá větev rodu.