V zaniklých Lázních Šternberk dodnes najdete čtyři prameny, u kterých se léčily české osobnosti

17. květen 2019
Česko – země neznámá

Zaniklé Lázně Šternberk v části obce Ledce u Kladna ve Středočeském kraji byly malé svou velikostí. O to víc je zarážející, jakou slávu si dokázaly ve své době získat. Lázeňského ducha tam navíc můžeme pocítit i dnes. Zrekonstruované klasicistní lázeňské budovy sice v současnosti slouží jako dětský domov, ale svůj lázeňský charakter si zachovaly. Za krásnou přírodou a léčivými prameny se vyplatí do Lázní Šternberk zajet i dnes.

Historie lázní začala v roce 1801 díky šlechtickému rodu Martiniců, kteří koncem 18. století koupili Ledce i přilehlou osadu Bílý Újezd. Tu nechal roku 1789 Jaroslav Bořita z Martinic přejmenovat na Šternberk podle své manželky Marie Eusebie, která pocházela z rodu Šternberků. Po přezkoumání místních pramenů odborníky tu nechali Martinicové vybudovat lázně. Dodnes stojící budovy připomínají bohatý lázeňský život. Lázně Šternberk s výstavnou kolonádou se brzy staly oblíbeným místem.

Zdejší ústav léčil chudokrevné a pacienty trpící křivicí a slabými nervy. Léčila se zde i řada známých osobností. Své zdraví si tu zlepšovali Josef Jungmann, František Palacký, Eliška Krásnohorská, Josef Dobrovský, Miroslav Tyrš či Karel Havlíček Borovský, který si tu léčil tuberkulόzu. Jeho busta dnes zdobí jednu z lázeňských budov. Borovský sem přijel hned po návratu z Brixenu v roce 1856. A bohužel právě z Lázní Šternberk odjížděl ve vážném stavu na svou poslední cestu do Prahy, kde brzy zemřel. Ani kvalitní lázně jeho chatrné zdraví zlepšit nedokázaly.

Léčebné kúry nebyly jedinou součástí zdejšího pobytu. Pacienti se koupali v místní železité vodě a pili čerstvé mléko a čokoládu, jak nadšeně psali ve svých dopisech. Rovněž procházky přilehlým areálem byly na denním pořádku. Lázeňský areál má rozlohu přibližně 18 hektarů. Ve své době tak brzy nesloužil pouze pacientům, ale stal se i známým výletním místem. Dnes je tato oblast součástí přírodního parku Džbán. 

Začátkem 20. století přestal být o lázně takový zájem, pacienti ubývali, a nakonec byly lázně před začátkem první světové války zrušeny. Od té doby začal celý lázeňský areál chátrat. Naštěstí se roku 1928 stal Vychovatelnou pro mravně vadnou mládež. Po druhé světové válce tu nějaký čas sídlil domov důchodců. Později zde byl ústav sociální péče. Od 5. října 1955 tři vily fungují jako dětský domov.

Čtyři prameny tu najdete dodnes. Napít se ale můžete pouze z jednoho

V lázeňském parku dnes najdete celkem čtyři prameny. Některé byly pojmenovány po význačných lékařích, kteří do lázní za svými pacienty přijížděli z Prahy. Pokud se vydáte do parku od lázeňských budov, jako první budete míjet v renovovaných altáncích dva prameny se silně železitou vodou – Jindřichův a pramen doktora Tůmy.

Na druhé straně parku v těsné blízkosti zámku se pak nachází pramen T. G. Masaryka. Místní spolek PROLEDCE! spolu s dobrovolníky celé jeho okolí vyčistil a opravil i kamennou zídku, ze které pramen vytéká. Najdete tu také sklenici s tajnými vzkazy. Ty si tu mohou napsat všichni, kdo pramen navštíví.

Přestože se jedná o léčivou vodu a každý z těchto pramenů má upravené okolí, voda není pitná. Pouze nákladnější rekonstrukce by mohla zabránit průnikům organických nečistost. Pitnou vodu najdete pouze u Prokšova pramene, který je v těsné blízkosti lesního jezírka. Kamennou stavbu, která pramen chrání, vybudovali přátele tohoto významného českého lékaře v roce 1928. K Prokšovu prameni si chodí pro vodu lidé z celého okolí. Je krásně čistá a osvěžující.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.