V paneláku vypiplal z odvrhnutých medvíďat televizní hvězdy

Krumlovský medvědář Jan Míša Černý

Říká o sobě, že je Jihočech a jinde než v Jihočeském kraji by žít nechtěl. Před dvěma lety ostavil šedesátiny, letos slaví čtyřicet let péče o krumlovské zámecké medvědy. Řeč je o Janu Míšovi Černém.

„Už jako malý kluk jsem se chodil na zdejší medvědy dívat vždy, když jsem měl odpoledne čas. Tehdy si mě všimnul bývalý medvědář Stanislav Samek a postupně mě začal zasvěcovat do tajů této práce. Jednou si přivodil nějaký úraz, a tak jsem za něj šel medvědy krmit,“ vzpomíná medvědář Jan Míša Černý z Českého Krumlova.

Pravidelně pak pomáhal starému medvědářovi vynášet popel, štípat dříví, nosit kýble s medvědím žrádlem a vůbec dělal spoustu dalších potřebných prací. O medvědy pečoval sám i později, když Stanislav Samek onemocněl. A jednou pak přišla někdejší ředitelka správy zámku a předala mu klíče s tím, jestli by se medvědů neujal.

Vstával k nim několikrát za noc

V krumlovském medvědáriu byl aktérem slavného příběhu, na jehož začátk stála smutná událost. V roce 2000 medvědice Kateřina odvrhla tři čerstvě narozená medvíďata. Chlupáče v kotci našel Jan Černý zahrabané v kupce slámy a výkalů.

Vzal si je domů a v panelákovém bytě na sídlišti Mír z nich doslova a do písmene vypiplal světové televizní hvězdy. Vstával k nim několikrát za noc, krmil je mlékem z lahví a pak je seznámil se strejdou filmařem, Václavem Chaloupkem. A tak bylo na televizní slávu zaděláno a svět poznal večerníčkovou trojici Vojtu, Kubu a Matěje.

Přes dvacet let také pořádá pravidelné Medvědí Vánoce, akci, z níž už se stal rituál pro mnoho lidí. Každý rok na Štědrý den dopoledne zaplní celé druhé nádvoří zámku stovky lidí. Ti pak koledují sami sobě i medvědům.

„Dnes jsou Vánoce s medvědy tradiční vánoční akcí, kterou podporuje město i zámek. Nedej bože, aby jeden jediný ročník krachnul, to prostě nepřichází v úvahu. Přišli bychom o něco krásného a to myslím doslova. Je úžasné, když se setká na jednom místě dva tisíce lidí, kteří přijdou dobrovolně za určitým cílem,“ uzavírá Jan Míša Černý.