V okolí Batelova na Vysočině stojí na vyhlídkách originální Batelavičky. Každá je úplně jiná
Díky dobrému nápadu a nadšení tří chlapů vznikla u obce Batelov na Vysočině turistická trasa s originálními lavičkami, umístěnými na krásných vyhlídkových místech. Takzvané Batelavičky se brzy staly fenoménem a objevují se už i mimo blízké okolí samotného Batelova a stále přibývají další.
„Společně s bráchou Jaromírem a bratrancem Michalem jsme se rozhodli, že uděláme svět o něco hezčí,“ vzpomíná na dobu poměrně nedávnou Daniel Tausch z Batelova. Na jedné rodinné oslavě tak vymysleli lavičky stojící na vyhlídkách. Každá z nich je navíc jiná. „Inspirovali jsme se alpským stylem,“ dodává Daniel Tausch. Nejnovější Batelavička stojí v zámeckém parku v Batelově. Má tvar srdce, které leží na boku. Je možné na ní sedět i ležet a nikdo nikomu nebrání využít ji jako prolézačku.
Lavičky začali nadšenci stavět v blízkém okolí, která důvěrně znají. Dnes je už Batelaviček přes dvacet a stále přibývají další. Dokonce vznikla trasa, která vede od jedné lavičky ke druhé. Lidé se mohou orientovat podle mapky na internetových stránkách. Dostanou se na ni pomocí QR kódu, který je umístěný na každé lavičce.
Je také třeba říct, že všechny vyhlídkové lavičky vznikají na jednom místě. „Vyrábíme to u bráchy v garáži,“ dodává Daniel Tausch s tím, že své Batelavičky by chtěli i starostové ze vzdálenějších míst, ale není možné všem vyhovět, protože výroba laviček je stále jen volnočasovou aktivitou, které se věnují po práci.
Každá lavička je originál, má v sobě nápad a často i nějaký příběh. Jedna z prvních stojí na kopci nad Batelovem a je obklopená balvany. „Ty kameny symbolizují naše děti,“ říká Daniel Tausch s tím, že právě tato lavička se stala rodinnou a říkají jí Ta naše. Stejně jako několik dalších je v alpském stylu. To znamená, že vypadá jako velké relaxační lůžko. „Jednou jsem tady potkal dvě studentky, šly přechod České republiky a spaly tady,“ dodává.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






