V muzeu ve Chvalšinách můžete zblízka poznat unikátní vodní dílo. Schwarzenberský plavební kanál

Interaktivní model plavebního kanálu vedoucího ze šumavských vrchů až do Vídně
Interaktivní model plavebního kanálu vedoucího ze šumavských vrchů až do Vídně

Jednou z unikátních technických památek na jihu Čech je Schwarzenberský plavební kanál. Jde o šumavský vodní kanál propojující jeden z přítoků Studené Vltavy a rakouskou řeku Große Mühl, čímž propojuje úmoří Severního a Černého moře. A kdo se o něm chce dozvědět víc a třeba se i podívat na celou jeho délku a místa, kterými prochází, může navštívit muzeum v jihočeských Chvalšinách. Jeho středobodem je expozice věnovaná tomuto technickému vodnímu dílu.

Projektantem a stavitelem Schwarzenberského plavebního kanálu byl chvalšinský rodák Josef Rosenauer. „Josef Rosenauer se narodil roku 1735 jako nemanželské dítě, což bylo v té době velké stigma,“ říká při prohlídce muzea starosta Chvalšin Jiří Borský. „Nicméně pro své velké schopnosti dostal od Schwarzenbergů možnost studovat ve Vídni a byl jim za to náležitě vděčný. Celý život pak na jejich panství pracoval a právě práce na plavebním kanálu byla jeho vděkem za tuto šanci.“

Studium ukončil v květnu 1770 s výborným prospěchem. Rok poté získal titul schwarzenberského knížecího lesního inženýra. A v roce 1774 se Josef Rosenauer stal i přísežným zemským zeměměřičem.

Schwarzenberský plavební kanál, kterému se původně říkalo Schwarzenberský průplav, je velice chytře vyprojektovaný vodní kanál procházející Šumavou. Měří 44 kilometrů a jeho raritou je 400 metrů dlouhý tunel, kterým vede poblíž šumavské osady Jelení. Díky výstavbě tohoto vodního díla bylo možné snáze a hlavně levněji dopravovat dřevo ze Šumavy až do Vídně.

Josef Rosenauer se sice slavnostního otevření kanálu nedožil, ale i tak toho za svůj život dokázal mnoho. Mimo jiné se zasloužil i o zřízení podobného plavebního kanálu pro plavení dříví na řece Aist v Horním Rakousku. Stal se také čestným občanem Prahy i Vídně. Jeho jméno nese i planetka Rosenauer 85389, objevená 22. srpna 1996 Janou Tichou a Milošem Tichým na hvězdárně Kleť.