V lese na Kleti se skrývá žebříkový kámen a záhadné kamenné zdi - prý vstupy do jiných dimenzí

17. červenec 2016
Zdi na svazích Kleti vzbuzují otázky

Jihočeskou horu Kleť si většina lidí spojuje pouze s rozhlednou a vysílačem, díky němuž se do domácností dostává i Český rozhlas České Budějovice. Nejvyšší vrchol Blanského lesa toho ale skrývá mnohem víc a stojí za to se zde porozhlédnout.

Své o tom ví členové Společnosti žebříkového kamene na Kleti Jan Mejzlík, Václav Bürger a Jiří Bárta. Ti se stali průvodci autora pořadu Vltavín Zdeňka Zajíčka a ukázali mu i věci opředené tajemstvím.

Uprostřed lesa, ve svahu narazí pozorný turista na několik kamenných zdí. O jejich původu se nic neví. „Někdo říká, že to byl základ lesní školky, někdo, že je to vstup do jiné dimenze. Je to opředené tajemstvím,“ komentuje Václav Bürger.

Zdi nepůsobí jako hranice, ale mají tvar obdélníku. Podle jedné z teorií je vytvořili keltští duchovní neboli druidi. „Říká se, že to bylo vyhrazené místo, a když druid prošel obřadem zasvěcení, vstoupil sem a prý se dostal do jiného světa, do jiné dimenze… Je tu prostě uprostřed lesa obdélníkový obvod vyznačený kameny. Důvod? Ať si každý dosadí podle sebe,“ dodává Jan Mejzlík.

Jedna z prozaičtějších teorií tvrdí, že zdi jsou pozůstatkem ohrádek na ukládání stromků. Ta má však také mezery. „S tímto vysvětlením přišli lesáci a bylo to logické, než řekli, že stromky se tu začali sázet až dlouho poté, co už tu ohrádky byly,“ vysvětluje Jan Mejzlík.

Kultovním místem Kletě je žebříkový kámen. Jedná se o skalní útvar, kterému se správně říká mrazový srub. Kámen na počátku 20. století natolik zaujal skupinu německých nadšenců a milovníků přírody, že založili společnost pojmenovanou podle něj.

„Společnost měla ve stanovách, že každý člen musí jednou za rok vylézt po žebříkovém kameni až nahoru. Já ale moc nevěřím tomu, že to všichni plnili, protože je to poměrně těžké a byli tam i starší lidé,“ připomíná Jan Mejzlík.

Skalní útvar je asi dvacet metrů vysoký. Nachází se na něm také německy psaná pamětní deska z roku 1925 - památka na dva členy společnosti, kteří zahynuli na východní frontě v první světové válce.

Po druhé světové válce, kvůli odsunu Němců z pohraničí společnost zanikla. Před deseti lety ji ale obnovili Češi. „V roce 2006 jsme si udělali s kamarády výlet. Pak jsme seděli v hospodě, slovo dalo slovo a nakonec jsme po sto letech obnovili Společnost žebříkového kamene,“ vypráví Jiří Bárta.

Žebříkový kámen, kultovní místo Kletě

Dnes se členové snaží starat o řadu zajímavých artefaktů na Kleti a také na ně upozorňovat ostatní. „Spousta lidí si myslí, že byli na Kleti, když vyjeli lanovkou a dali si kafe na rozhledně. Tady je ale spousta dalších zajímavých věcí a my jim to chceme ukázat. A i my sami jsme ještě narazili na spoustu věcí, které jsme do té doby neznali,“ připomíná Jan Mejzlík.

Jednou ze zajímavostí je Sedlatý kámen. „Tento už ale není původní, ten byl asi o sto metrů dál a naši předci vyprávěli, že důlek v něm proseděla Panenka Marie. Ležel tu do roku 1968, kdy jím dřevorubci zatarasili cestu ruským vojákům, kteří se pokoušeli dobýt Kleť. Rusové se dál nedostali,“ vysvětluje Jan Mejzlík.

Poté kámen odvezl kameník, který ho rozštípal a použil do soklu nějakého domu. Památka tedy zmizela, ale členům společnosti se podařilo najít jiný plochý kámen a dát ho do lesa jako nový Sedlatý kámen.

Mnoho lidé také neví, že na vrcholu Kleti, přímo u vchodu do areálu vysílače má svůj pomník Jurij Gagarin. Postavili ho tam kdysi svazáci. Známější už jsou menhiry na několika místech, ale objevují se i jiné kamenné konstrukce - zvláštní podstavce se schodištěm, kterým se říká kamenný štond. Informace o jejich původu se také různí. Kromě magických a tajemných teorií, existuje i prozaické vysvětlení. Nechal si je prý postavit kníže Schwarzenberg, který byl malého vzrůstu a nastupoval z nich na koně.

Jednou z ikon Kletě je Modrý obraz. Na stromě uprostřed lesa visí od roku 1787. Jedná se o připomínku boje hajného s pytláky. „Zde došlo k fyzickému kontaktu, pytláci chytli hajného a dost drasticky ho pověsili za nohy hlavou dolů do mraveniště. Hajný tak zahynul a na památku této události je tu tento obraz,“ připomíná Jan Mejzlík.

S Janem Mejzlíkem u Sedlatého kamene

Před třemi lety Společnost žebříkového kamene Modrý obraz renovovala. „Ze stromu ho museli sundávat čtyři lidé, protože váží kolem osmdesáti kilo. Když jsme ho vezli, ani se nevešel na káru, má rozměry 220x90 centimetrů,“ dodává Václav Bürger.