V kraji chybí pěstouni pro starší děti, sourozence a děti jiného etnika

28. listopad 2017

Milan a Blanka z malého jihočeského města mají osvojené dvě starší dcery, dalším dvěma dívkám se před nedávnem stali dlouhodobými pěstouny. Starat se o čtyři holky je pro ně dar a radost. Jsou ale spíše výjimkou.

Dlouhodobých pěstounů je totiž podle Heleny Kavanové z oddělení sociálně-právní ochrany dětí krajského úřadu velký nedostatek. „V současné době bychom potřebovali především dlouhodobé pěstouny pro děti, které mají nějaké specifické potřeby,“ potvrzuje.

Nejčastěji se jedná o děti se zdravotním znevýhodněním, mentálním znevýhodněním, děti z menšinového etnika nebo děti, které pochází ze sourozeneckých skupin, takže je třeba uvažovat nejen o jednom dítěti, ale o vztahu více dětí.

Děti jiného etnika do své rodiny už dávno přijali Milan a Blanka. „Přijmout dítě je moc pěkné, protože dostanete domů takový balíček, který si časem rozbalíte. Poznáváte ho postupně a je to taková dlouhodobá věc,“ říká Blanka.

Také její manžel je z pěstounské role nadšený. „Dostanete dárek, o kterém máte nějaké informace, ale dítě se vyvíjí a těžko můžete něco očekávat. Často člověk tápe a neví, a to je asi nejzajímavější. Je k tomu nutná určitá dávka odvahy, ale není to nic, co by podle mě většina populace nezvládla,“ popisuje.

První dítě přijali manželé už před sedmnácti lety. „Nejtěžší jsou první dny, než se dítě začlení a zklidní, než přijme tempo domácnosti, rituály. Pak už je to takové klidnější a už se s ním lépe pracuje. My jsme neměli žádnou velkou krizi,“ komentuje Blanka.

Pokud se někdo rozhodne stát pěstounem, měl by si podle ní především uvědomit jednu věc: „Nikdy nebude nic podle jeho vašeho. Člověk může dítě ohýbat, ale nikdy ho nezlomí. Je jaké je a my si na to musíme zvyknout.“

V minulém roce krajský úřad vyhledával náhradní rodinu pro 75 jihočeských dětí. Nové rodiče nebo pěstouny našel pro 32 z nich.

autor: pfr
Spustit audio