V každé správné detektivce musí být dvojice vyšetřovatelů, říká spisovatel Jan Bauer

V den s magickým datem 22. 2. 2020 se s Janem Bauerem setkal redaktor a autor literárního pořadu Filip Černý a ptal se ho na dvojice. Zjistil, že ve dvou se to lépe táhne nejenom v reálném životě, ale i v literatuře a v detektivkách zvlášť.

Dvojice v detektivních příbězích jsou podle Jana Bauera především velmi praktické. „Kdyby tam byl jenom jedem vyšetřovatel, tak ten autor musí neustále popisovat, co mu prochází v hlavě, jak bádá, jak se mýlí. Když jsou dva, doplňují se a z jejich dialogů čtenář získává povědomí, jak to vyšetřování probíhá,“ vysvětluje.

Obvykle bývá jeden z detektivů chytřejší a druhý hloupější. Stejný princip chtěl Jan Bauer využít pro své detektivky ze středověku. „Vybral jsem si dva hrdiny. Jeden měl být hloupější, ale zase takový ten lamželezo, který každého zmlátí, to měl být novoměstský rychtář Jakub Protiva z Protivce, a druhý měl být mnich Blasius, absolvent dvou italských univerzit,“ vypráví.

Čtěte také

Příští knihy Vlastimila Vondrušky budou o sklářích, Husitskou epopej už dokončil

V knihách ale nakonec charaktery postav vyznívají trochu jinak. „Jak jsem knížku začal psát, tak se ukázalo, že Jakub není zase tak hloupý a naopak ten Blasius se mi leckdy opíjel v krčmě, takže vypadl z toho vyšetřování. Ale je to dvojice, která se vzájemně doplňuje. Blasius se častěji dostává do malérů a Jakub Protiva ho musí zachraňovat,“ líčí autor.

Celkem Jan Bauer napsal čtrnáct knih s touto ústřední dvojicí. Jak jí to při vyšetřování klape, mohou čtenáři zjistit například v příběhu Smrt číhá všude, který právě vyšel.

Spisovatel do budoucna plánuje dále pracovat s postavou mnicha Blasia. „Rozhodl jsem se, že ho ještě oživím, protože je u čtenářů velmi oblíben. Tentokrát to budu psát v ich-formě, tedy vyprávění Blasiově, takže předpokládám, že to bude ještě zajímavější,“ prozrazuje.