V jeskyni pod Helfenburkem žili poustevníci. Jednoho z nich však hajní nechali odvést na vojnu, další zmizel

Ve druhé polovině 18. století to byl vojenský vysloužilec Janda, podle kterého se poustevně říkalo Jandova bouda. Vyznal se prý v bylinkách, léčil lidi a dobytek. A říkalo se, že maří čarování zlých bab.

Pak ale vyšlo najevo, že také v lesích pytlačí a že si do poustevny vodí dívčí návštěvy. Hajní z okolí uspořádali na Jandu hon, chytli ho a nechali odvést na vojnu.

Jako poslední poustevník měl pod Helfenburkem od roku 1824 žít Josef Brož, původem z Milíkovic. Prohlašoval se za kněze a snad i za biskupa, lidé věřili jeho duchovním schopnostem a nosili mu maso, koláče, mléko a jiné potraviny.

I v Brožově případě se však ukázalo, že je podvodníkem a zlodějem. Jednoho dne zmizel a v kraji se říkalo, že buď skončil ve vězení, nebo se utopil.

Ještě za první světové války se v bývalé poustevně skrývali dezertéři rakouské armády, jimž se tehdy říkalo „zelený kádr“.

Jeskyňka není moc útulná a asi bychom tu trvale bydlet nechtěli. Vnitřní prostor je dlouhý dva a půl metru, široký metr osmdesát a vysoký pouze metr a půl. Vzadu bývalo ohniště, odkud kouř odcházel štěrbinou ve skále. Před jeskyňkou si vyskládali kamenný taras a mohli tady mít dřevěnou chýši. Vchod je obrácen k východu, takže poustevníky ohřívalo alespoň ranní sluníčko.

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Daniel Kovář.