V Jablonci na Šumavě žilo 500 lidí, ale dnes bychom ho hledali marně. Padl kvůli vojenskému výcviku
Některá místní jména máme svázána se známými městy, a tak nám uniká, že mohou, anebo mohla, existovat i jinde. Vzpomeňme třeba takový Jablonec. Vedle těch nad Nisou a nad Jizerou totiž máme i ten svůj, na jihu Čech. Či spíše měli jsme.
Jablonec na Šumavě nedaleko Boletic je přitom zmiňován už v roce 1387 v jedné ze zlatokorunských listin v predikátu jistého svědka Mikuláše a o 36 let později je doložena jablonecká železná huť s hamerníkem.
Po třicetileté válce se sice z Jablonce stala opuštěná vesnice, ovšem Eggenbergové tam záhy dosadili německé obyvatelstvo ze Štýrského Hradce. Roku 1787 byla zřízena lokálie, v 19. století povýšená na faru.
Jablonec, tehdy už spíše Ogfolderhaid, s více než 80 domy a 500 obyvateli bychom však dnes hledali marně. Ministerstvo obrany ho totiž hned v červnu 1945 zahrnulo do vojenské oblasti pro výcvik tanků a dělostřelectva podle sovětského vzoru, což znamenalo jeho definitivní zánik. Včetně kostela Nalezení sv. Kříže, který byl armádou odstřelen v 50. letech.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Aleš František Plávek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
