V Budějovicích vyráběl zvony Mikuláš i Štěpán. Nejznámějšími zvonaři jsou Pernerovi, kteří ale museli odejít

Velmi starých zvonů se do dnešní doby dochovalo jen málo. „Mnoho cenných kusů padlo za oběť požárům kostelů, mnoho zvonů muselo být přetaveno kvůli trhlinám nebo poškozením. No a pak přišla rána nejhorší – dvě světové války v minulém století, kdy hodně zvonů padlo za oběť rekvizicím,“ připomíná Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Zvonařská tradice v Českých Budějovicích sahá do středověku, její počátky jsou zaznamenány v 15. století. Prvním známým řemeslníkem v oboru je puškař Mikuláš, který v roce 1507 ulil zvon Bumerin pro katedrálu svatého Mikuláše.

„V průběhu 16. století se litím zvonů zabývali především konvaři, výrobci předmětů z cínu. V Budějovicích známe jménem například konvaře Štěpána, který vlastnil dům v Židovské ulici. Městská rada mu dovolila, aby si zřídil dílnu u hradební zdi a směl používat i uprázdněnou synagogu,“ uvádí Alois Sassmann.

Po Štěpánovi podle něj nastoupil mistr Jiřík Pelc, který se pravděpodobně oženil s vdovou po Štěpánovi. „Pak nastala pauza a až do konce 16. století se Budějovičtí obešli bez zvonaře. Ve městě asi nebyl potřeba a zvony se objednávaly u pražského zvonaře Brikcího z Cimperka. Trochu se uplatňovali i jihočeští výrobci, například Jakub Volfart se synem Tomášem v Prachaticích, Jan Slepička a Kryštof Konvař v Táboře nebo Jan Petr v Jindřichově Hradci,“ vyjmenovává.

Čtěte také

Drnomistři vykonávali nečisté řemeslo. Bydleli na samotách a málokdy našli nevěstu mimo svou kastu

Zvonařskou činnost v Českých Budějovicích obnovil na přelomu 16. a 17. století Valentin Arnold. „A protože na začátku 17. století nepracoval v jižních Čechách žádný jiný zvonař, měl zakázek hodně. Namátkou můžeme jmenovat zvony v Týně nad Vltavou, Třeboni, Stráži nad Nežárkou, Vodňanech, Klatovech. Poslední dva zvony z Arnoldovy dílny jsou známy z let 1624 až 1625 pro kostel v Boleticích a pro farní věž ve Lhenicích. Je zajímavé, že když Arnold zemřel, lila zvony vdova Marie,“ vypráví Alois Sassmann.

Jako nejznámější budějovickou zvonařskou rodinu uvádí Pernerovi. Jejich zvony vyzvánějí na věžích po celé Evropě, v Africe, Asii i Americe. „Tato rodina má kořeny v Plzni, odkud přišel roku 1772 do Budějovic Josef Perner, který se předtím vyučil u otce zvonařství a lití děl. Sňatkem získal dům v Kněžské ulici. Jako jediný zvonař na jihu měl vždy dost zakázek,“ říká.

V řemesle pokračovali Jan Karel Perner a také Antonín Perner se synem Rudolfem. „Firma velmi prosperovala po roce 1918, protože nahrazovala obrovské množství zrekvírovaných zvonů. Po druhé světové válce byli Pernerové odsunuti z Budějovic. Odešli do bavorského Pasova, kde od roku 1947 vyrábí zvony dodnes,“ doplňuje.