Už přes sto medailí na prestižní světové soutěži získaly marmelády, které vaří Jozefína Růžičková v Prachaticích

Jozefína Růžičková pochází ze Slovenska, studovala v Praze a pracovala pro velkou potravinářskou firmu. Pak se provdala do Prachatic, které dnes považuje za svůj domov. „Ta změna pro mě byla vlastně jednoduchá, protože jsem věděla, že nechci děti vychovávat v Praze. A po deseti letech ve velké firmě, v korporátu už se člověk cítí některými procesy unaven, takže jsem byla moc ráda za změnu,“ vypráví.

Dnes v kuchyni v rodinném domě vaří marmelády. „Na začátku mě nadchly britské citrusové marmelády. Myslela jsem si, že zůstanu jenom u nich, jenomže lidé chtěli i ty meruňkové, jahodové, švestkové, višňové… Tak jsem začala vyrábět ze širšího sortimentu. Přitom jsem nejdřív vůbec netušila, že je tu velká lhenicko-chelčická ovocnářská oblast, že pár kilometrů od našeho domu celé rodiny po staletí pěstují různé ovoce, otevřel se mi úplně nový svět,“ usmívá se.

A světový úspěch mají její výrobky. „Chtěla jsem nějakou zpětnou vazbu, tak jsem první výtvory poslala do soutěže ve Velké Británii. Velice překvapivě hned získaly nějaké medaile. To mě nakoplo, rozjela jsem malý podnikatelský záměr a následující rok už jsem posílala do soutěže vzorky citrusových marmelád jako podnikatelka. A získala jsem nejvyšší cenu,“ říká.

Dosud její marmelády získaly už přes sto medailí. Jozefína Růžičková přitom sází i na typicky české ingredience. „Ty já tam dávám pořád. V roce 2017 nejvyšší dvojité zlato dostala marmeláda, která byla z krvavých pomerančů a se šípkem. Myslím, že do té doby do Británie nikdo nic se šípkem neposlal,“ komentuje.

Čtěte také

Hororový dort začala vyrábět v garáži. Nakonec s ním cukrářka Lucie Charvátová získala hned dvě ceny na prestižní soutěži

Odpověď na otázku, kterou příchuť má nejraději ona sama, se podle královny marmelád pořád mění. „Zrovna teď je mým favoritem cedrát s pomerančem, protože je úplně jiný, jemný a zároveň hořký a také aromatický. Předtím jsem ho několik let nebyla schopna uvařit, protože se velice špatně shání v bio kvalitě. Také mám moc ráda červené marmelády – jahodu, malinu, ale zároveň i šípek s vanilkou, který jsem v dětství považovala za hnusný, chlupatý, řídký. Dneska ho miluji,“ popisuje.

Práce je zároveň jejím koníčkem. „V kuchyni mě to musí bavit, protože jinak by to nefungovalo. Ale také ráda jezdím na kole, ráda tvořím se synem cukrářské výrobky. No, v kuchyni se to motá hodně, ale s chutí si také vyjdu do přírody,“ dodává.

Rozšiřovat své podnikání už Jozefína Růžičková nechce. „Už nechci nic budovat, nechci nějaké výkyvy, ale aby to tak hezky plynulo. Nemůžu říct, že se mi splnil sen, protože vařit marmelády mým snem nebylo, ale přirozeně to vyplynulo, našla jsem se v tom, baví mě to a krásně to plyne,“ uzavírá.

Celý rozhovor s Jozefínou Růžičkovou si poslechněte v cyklu Jihočeši.