Už po půl roce vás konkurence semele. Na rodičovské dovolené vědkyně dlouho zůstat nemůže, říká bioložka

Teď se Kateřina Sam chystá zjišťovat, jaký je rozdíl v prospívání ptačích mláďat na venkově a ve městě, kde mají jiný přísun výživových látek. Chce se zaměřit na taurin – látku známou i z českých posiloven. Právě propojení výzkumu s praxí a s reálným životem komise ocenila.

Jak se ale Kateřině Sam a ostatním ženám ve vědě žije? „Řekla bych, že v Česku je to v některých aspektech jednodušší, ale i těžší. Jednodušší je to například v tom, že máme delší mateřskou, respektive rodičovskou dovolenou a můžeme si flexibilně vybrat, jak dlouho chceme být mimo práci,“ říká oceněná vědkyně.

Jedním dechem ale dodává: „Nicméně život ve vědě je poměrně složitý a velmi kompetitivní, takže na jednu stranu můžete, na druhou stranu nemůžete na té rodičovské zůstat. Už po půl roce vás totiž konkurence semele a přepere.“

Jako pracující žena vnímala dost silně i tlak ostatních maminek. „Pokud se vědkyně chtějí udržet, velmi rychle se vracejí do práce a pracují i s miminkem. Jenže pak často slýchají poznámky: Měla bys být doma s dítětem, měla by ses víc starat, krkavčí matka a podobně.“

Ve světě je podle Kateřiny Sam běžnější, že se žena-matka vrací do vědy po šestinedělí, nebo do tří měsíců po narození dítěte. „Systém je tam na to připravený a je postavený tak, že existuje péče, která se o děťátko postará,“ popisuje mladá maminka a vědkyně v jedné osobě.

Čtěte také

Šikanu v práci zažila pětina zaměstnanců v Česku. Objevuje se mezi kolegy, ale obětí může být i šéf

S překážkami se nesetkala ani ve třetím světě, kam často jezdila kvůli výzkumu. „Tam jsou matky zodpovědné za veškerou práci, je tam normální při mateřství pracovat. Ony po porodu odcházejí na pole, obstarávají rodinu. A to já vlastně dělala, jen jiným způsobem. A oni to brali,“ vypráví.

Když například přiletěla s půlročním miminkem do terénu, zařídili jí tamní kolegové hlídání na pláži a ona mohla chodit na svá pozorování do lesa. „Mám výhodu v tom, že v ekologii se dá s dítětem zvládnout skoro všechno. Jiné to mají maminky v chemických a dalších laboratořích, kam děti nesmějí,“ připouští.

V méně rozvinutých zemích se ale Kateřina Sam setkala spíš s ostražitějšími reakcemi na sebe coby šéfku výzkumu. „Žena-šéfka je často problém, ale já jsem měla vždy k ruce šikovné asistenty-muže, kteří dokázali vůdcům komunit a jiným mužům, kteří mě nerespektovali, moje slova interpretovat a situaci uklidnit. Ale ve většině případů to nebyl problém,“ říká.

Na Papui-Nové Guinei se doktorka Kateřina Sam setkala jak se silným patriarchálním přístupem, tak i s tradiční matriarchální hierarchií. Právě z takového prostředí si přivezla manžela. Jak se jemu jako vědci a muži zase žije tady? I to se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor s Kateřinou Sam z Jihočeské univerzity.