Zdeňka - severní Morava |Dobrý večer všem posluchačům dnešní Noční linky. Plavat jsem se naučila v prvním ročníku na Ekonomické škole. Tehdejší ředitel této školy chtěl, aby jsme všechny studentky uměly plavat. Hodiny tělocviku hned v září nám začaly na městském bazénu. Učili jsme se s plýváním a také pak skočit do vody a prohnutím vyplavat. Vše jsem to tam zvládala. Ovšem nikdy jsem splýváním už nikdy neplavala a ani do vody jsem už nikdy neskákala. Plavu stále jen tam, kde se mohu kdykoliv postavit, musím vědět, že mám pod sebou dno. Jsem hrdá na to, že jsem své děti naučila plavat, chodily ještě do školky a to bylo na bývalé štěrkovně - dnes už to tam ta krajina vypadá úplně jinak. Uměly uplavat z mého učení prsa 3-5 metrů. Pak se zdokonalovali a jsou z nich dnes výborní plavci. Představte si, že já se topila na rehebilitačním bazénu, kde byli lidé, kteří se nepohybovali a stáli na okraji bazénu, měli problémy s rameny. Byla tam hloubka 2m a já se nějak špatně odrazila a klesala jsem ke dnu a začala volat: Pomožte mi, pomožte mi až jeden pán mě chytil za ruku, moc jsem mu děkovala. Od té doby na tom samém rehabilitačním bazénu už do té hloubky vůbec nejdu, otočím se, tam kde cítím dno a plavu zpět vždy však u okraje bazénu. Nedokážu to překonat. Přesně to píše paní Helena - plavu i uplavu dost, ale tam, kde jen vystačím. Zdraví Zdeňka
Láďa z Litoměřic|Dobrý večer já jsem neplavec a vodu nemusím a nevyhledávam mám panickou hrůzu z vody jdu hned ke dnu nedokážu si lehnout na vodu a kopat nohama to mi nejde ani ve škole mě to nenaučili a pak jsem byl i na výcviku plaveckém kurzu v Terezíně ani tam jsem se nenaučil plavat nedokázal jsem to mám panickou hrůzu přímo z vody,maminka a babička taky byli neplavci bojíme se vody moc hlavně že hloubky co je v ní,sestřenka mě chtěla naučit plavat ale ani na přehradě v Byckovicich na ltmericku mě to nenaučila nikdo mě to nenaučil vůbec ,vodu mám rád jen na pití a koupání,jak slyším vodu kolem sebe to množství tak se mě ujme úzkost a paničky strach že se utopim nikdy jsem se to nenaučil vzdal jsem to už se vodě vyhybam nechodím nikam se koupat zdravím posluchače noční linky z Litoměřic Láďa
Frantisek svaricek|V rodině jsme měli tři utonutí,v padesátých letech od mě kmotřenka dva syni,a potom v šedesátých letech,od švagrové syn.Pani Zorko možné téma,zaniklé zvyky.Frantisek.
Helena|Teď jsem skončila v kuchyni,protože mám zítra narozky a očekávám gratulanty,abych jim měla co nabídnout.Nedalo mi to,abych nespustila PC a ,vyjádřila se k tématu.Jsem RAK-a proto asi miluji vodu,šíleně ráda plavu,ať v bazenu anebo teď v přírodě na rybnících.Včera jsem si zajela na rybník,na kterém jsem vyrůstala,úžasně si zaplavala,podotýkám,že je mi 70 plus a dojela jsem tam na kole( asi 3km tam a zpět)zavzpomíla jsem i na dětství,kam jsem s rodiči chodila.Prakticky jsem se ale naučila pořádně plavat až se školou v městském bazénu.Ale vody jsem se nikdy nebála a tak to šlo výborně.Je mi líto lidí,kteří plavat neumějí,vždy mi každý kdo plavat neumí, řekl(řekla),že se v mládí topili,bude to tak poloviční pravda,neboť když jsem s nimi plavala,tak plavat uměli,ale do té doby,kam jen vystačili.Přeji krásné letní dny-Helena
Frantisek svaricek|Dobrý večer p. Zorko a posl.N.L.Ja osobně jsem nikdy nebyl dobry plavec,protože jsem neovládal dobře techniku plavání.Taky se bojím velkých hloubek.Naposledy jsem se koupal v moři a to v Řecku v r.1992,voda měla teplotu tak 30%,já dodneška mám rád teplejší vodu,vyhovuje mě naše výrivka,kde si vodu ohřejí na potřebné stupně.V součastnosti děláme lidem bazény,když se potom podívám na hotový bazén,tak jim vždy popření aby si ho dobře užili.Jeste jednou všechny zdraví František že Židlochovic.
Marta Safarikova|Dobry vecer vsem,
v roce 1950 jsem se ucila plavat na Obcanske plovarne v Praze. Plavcik pan Machacek drzel bidlo, na nem spagat, na konci spagatu ja ve vode. Bylo mi 8 let bavilo me skakat po nohach z 3m mustku. Na konci kurzu jsem delala zkousky na volne Vltave, plavcik s lodkou plul vedle me. Proti me plavala mrtva krysa, lekla jsem se, chytila lodky a musela zkousku opakovat. Pak jsem dostala mokre vysvedceni. Plavala jsem vzdy velmi rada. Jednou jsem na Orliku dostala za vyucenou. Bylo chladne pocasi, studeny vitr, nikdo se nekoupal jen ja. Byla to takova zatocina. Plavalo se mi krasne s vetrem v zadech. Ale dostat se zpatky na breh proti vetru bylo nemozne, porad jsem plavala na miste. Kdyz jsem se konecne dostala zpet opustely me uz sily. Nikde nikdo. Rekla jsem si, ze uz to nikdy neudelam. Dnes uz se koupat nechodim, jsem malo pohybliva. Marta Praha.
INKA|Můj hrůzný zážitek, který se nedá zapomenout... Kamarádka se snažila, moje zážitky s plaváním byl až horor. Prý mě zachránili, ač už nedoufali..... Nikdy jsem se už pochopitelně nenaučila plavat. Přesto je voda můj živel, maluji aspoň na svých obrázcích..
...mail 1|Dobrý večer do studia,dobrý večer přeji všem.Tak já musím dnes použít už jen minulý čas.Plavala jsem ráda a často.Naučila jsem se sama a přeplavala jsem na šířku třeba Plumlovskou nebo Brněnskou přehradu.Jako dítě jsem se pustila sama doprostřed rybníku,potápěla jsem se,plavala pod vodou,skákala jsem šipky,prostě paráda.Na VŠ jsem v těl.výchově plavala na bazénu 200m pod dvě minuty,což bylo považováno za dobrého plavce.Moje vnoučata navštěvovala kurzy plavání od půl roku tady v Prostějově v Chobotničce,byla jsem se na ně několikrát podívat jak si vedou a musím říct,že se vody nebály,potápěly se,plavaly pod vodou,takto malé děti klidně potopily a ony vyplavaly o kousek dál.Později už chodily na větší bazén a opět se nebály plavat na délku bazénu,skákat po hlavě a užívat si koupání jak jen to jde.Teď v létě mají bazén na chatě a koupání je nepřestává bavit,modré rty,drkotání zubů,ale z vody nevylezou.Prostě u vnoučat to voda vyhrává,prázdninová aktivita číslo jedna.Do éteru všechny plavce i neplavce na lince zdraví Blanka z Prostějova.
Marcela|dobrý večer,
na plavání mám dobré i špatné vzpomínky , když jsem se učila plavat na škole , tedy na základní škole , tak jsem měla učitelku která mi to plavání pomalu znechutila. Prostě to vypadlo jako kdyby mě chtěla utopit.
O něco později v 5 třídě jsme na tělesnou výchovu měli učitele , který s námi to řešil svojí formou.Jednou to s námi doplaval na konec bazénu a zpátky to udělal tak že s námi plaval do půlky bazénu a pak nás nechal ať to zkusíme sami. No samozřejmě jsem se topila.
V roce 1993 jsem jela na první tábor a tam mi když se šlo do bazénu uklouzla noha po tom modrém mokrém betoně bazénu a já spadla do té hloubky. No kromě toho že mi spadly do bazénu věci jsem měla co dělat abych se dostala z bazénu. Takže jsem se nějak snažila vyplavat ven , a zachránit se . Věci mi vylovili vychovatelé. A já ? Já jsem na táboře promarodila , týden na marodce . No jo škoda.
- pak jak se táhly roky tak jsem jezdila do nových lázní, které jsou v Teplicích v Čechách. A až
tam jsem se naučila jakš takš při rehabilitacích plavat.
Na některé okamžiky ráda vzpomínám, ale některé bych z hlavy vymazala . Co se týče mě
tak od té první třídy jsem se hrozně bála vody.
Teď už jsem 4 roky maminkou malé holky Adélky , a tak koukám aby se plavat naučila ona.
Ze začátku se hrozně bála vody, nechtěla do vody ani když jsem použila hračky do vody.
Do vany jsme to večer řešily že se chodila koupat s plyšovým krtkem . Ale už je to 4 letá holka ,
a vodu miluje. Když se jí zeptám , jestli pujdeme plavat , tak mi řekne - kuch ( kruch ) , a vezme
si i rukávky . A jdeme si zaplavat.
- doufám že se jí jednoho dne splní co si přeje zatím u nás dost dlouho vedou koně , vlaky a hasiči.
Tak uvidíme na co se Adelka rozhodne jednou studovat.
Přeji hezký večer
Marcela z Děčína
Dobromila Atalovičo|zdravim vas mila zorko vsechny posluchace muj tatink mne ucil plavat zasmejete se tempa na lavici v zahrade vydala sem se na koupaliste slo mi to potom na kninickou prehradu brnenskou s mojim michalem tam mne zahytil i rybar na lanko byla to svanda kyvali na mne z brehu tu na slovaci som chodila na vah dubnik stara trura ted tu mame areal zelena voda popularne a znme ja ted plavu uz jen vo vane vsem vse dobre hlavne zdravi zdar a silu anickam valassku do orechova vam mila zorko vasa dobromila
Alena|Moc Vás zdravím, paní Zorko a taky všechny posluchače. No, voda není zrovna můj živel. Já jsem se učila plavat u nás ve vesnici na koupališti a jedna holka mi, bohužel, vytrhla plovací kolo a já se začala topit. Bylo tam naneštěstí mnoho lidí a křiku, tak si mne asi chvilku nikdo nevšiml, ale pak mne nějak vytáhli, nic víc nevím, byla jsem v bezvědomí a od té doby opravdu nejdu do vody, jedině tak s manželem, ale jen po kolena, dál to nesvedu, protože je mi hned špatně a musím ven. Je mi to líto, tak jsem si zařídila kurs plavání, ale instruktor mi řekl, že to fakt nesvedu, že bych se utopila. Byla jsem několikrát i u moře, ale opravdu jen v malinké vodě, ani do bazénu nemůžu. U nás ve městě je řeka, když jdu ale přes most na druhou stranu města, musím se dívat na zem, ne na vodu. Strašně mne to mrzí, úplně závidím manželovi, když si tak lehne na vodu ......
Sváťa z Brna|Ahoj všichni a paní Zorko i vám Ahoj vodácký pozdrav patří k vodě.Já kluk od Sázavy aby neuměl plavat ? Naučili mne kamarádi na jezu.Dávali na mne pozor a bylo to raz dva.Málokdo ví že dolní vlna na jezu se dala podplavat.Nadechnout , ponořit a plavat.Šlo to v klidné vodě která tam byla .Ale zvednout hlavu už mne strhla vlna a poponesla.Nebyla tam hloubka ,snad do pasu.Později jsem chodíval na koupaliště a rád na Brněnskou přehradu -Nuda pláž.Ono bez plavek je to teprve ono. Nyní chodím málo plavat, věřte už nemám tolik sil, tak jen do bazénku.Hezké koupání a šplouchání ve vodě všem přeje Sváťa 1942
