Unikátní včelín s 65 úly v podobě domečků uvidíte v Krušlově. Vyřezal ho místní rodák Josef Mach
Malá vesnice Krušlov na Strakonicku ukrývá středoevropský unikát. Machův včelín je neobyčejnou kombinací včelařství, řezbářství a lidového umění. Obdivoval ho i regionální stopař Českého rozhlasu České Budějovice Petr Kubát.
Krušlovský včelín vytvořil místní rodák Josef Mach. Ke včelaření ho přivedl řídící učitel v nedalekých Nahořanech a daroval mu jeho první roj. Josef Mach včelařil u rodného domu a postupně začal také vyřezávat. Vysněný včelín vyráběl od roku 1948, kdy mu bylo 25 let. Pak ho po další desetiletí zdobil, rozšiřoval a doplňoval.
Včelín je zhruba 25 metrů dlouhý a tvoří ho 65 výtvarně zdobených úlů. „Úly jsou v podobě domečků z nedalekých Zechovic, Hoslovického mlýna nebo dokonce školy, kam Josef Mach chodil. Uvnitř včelína se potom nachází sbírka jeho unikátních řezeb,“ popisuje průvodce Daniel Havlík.
Josef Mach byl samoukem, nikdo ho řezbářství neučil. Všechny části včelína vytvořil z lipového dřeva, většinou z jednoho kusu. „Motivy se týkají jeho rodného kraje nebo včelařství. Jsou tu židle a stůl ve tvaru včelí buňky, všude posedávají včeličky, v rohu je svatý Ambrož, patron všech včelařů. Josef Mach uměl i dobře malovat, takže pomaloval nábytek, zachytil třeba strakonický hrad nebo Boubín,“ ukazuje Daniel Havlík.
Dnes včely obývají už jen zadní část včelína. „Ta přední je ponechaná jako muzeum. V zadní části včelaříme v úlech, které jsou prosklené, takže když návštěvníci chtějí vidět včely, tak je uvidí za sklem,“ doplňuje průvodce.
V současnosti se o včelín stará skupina dobrovolníků z občanského sdružení Krušlovský včelín. Do konce srpna je muzeum otevřené denně kromě pondělí od 10 do 12 a od 13 do 16 hodin. V září a říjnu pak už jen o víkendech. U včelína se odehrávají také koncerty a další kulturní akce.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.





