Unikátní řetězový most z Podolska chtěly táborské Klokoty i Čelkovice. Nový domov ale našel u Stádlce

Jenže o století později pozbyl most svůj význam, protože v roce 1943 nad ním byla vztyčena nová vysoká železobetonová konstrukce, která nad Orlickou přehradou zůstala dodnes.

Ta by řetězový most pohltila, ale v roce 1959 byl vyhlášen národní technickou památkou. Proto byl rozebrán a čekal na nové umístění. Nabízelo se mnoho možností, ale až údolí nad Lužnicí u Stádlce na Táborsku se v roce 1975 stalo novým „domovem“ pro unikátní most.

O Stádlecký most měly v padesátých letech 20. století zájem dokonce dvě obce u Tábora. Ještě před jeho rozebráním, na konci roku 1956, požádal o jeho využití Místní národní výbor v Klokotech.

Most měl propojit tehdy ještě samostatnou obec Klokoty a sousední Tábor, respektive jeho starobylé centrum na Starém Městě. Mělo tak dojít k naplnění směrného územního plánu, který se zřízením této propojující komunikace počítal už koncem třicátých let 20. století. Údolí nad Tismenickým potokem ale nebylo pro umístění mostu vhodné.

Se stejnou se potázal i Místní národní výbor v Čelkovicích o tři roky později, který chtěl řetězovým mostem nahradit stávající most v „neutěšeném stavu“ propojující tehdy ještě samostatnou obec Čelkovice a Tábor.

To dokládá dopis rady okresního národního výboru v Táboře: „Pokud jde o požadavek stávající most nahradit mostem z Podolska, není toto řešení účelné. Uvedený most musí býti jako jediná historická památka tohoto druhu postavena v původním řešení, smí sloužit jen pěší frekvenci atd.“

Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravila historička Lenka Vandrovcová.