U Ostravy stojí kopec plný žáru, na kterém se v zimě nikdy neudrží sníh

Pokud se chystáte na haldu vyrazit, nemusíte se obávat extrémně náročného výstupu. Co se vám ale rozhodně vyplatí, jsou dobré boty. Upravenou cestu z městských částí vystřídají po chvíli na značené turistické trase lesní pěšiny a poté kamenitý a prašný terén vzhůru.

„Šlapeme převážně po horninách české části hornoslezské pánve, protože ta hlušina z dolů, která tady byla sypaná, to je ten karbon. Jsou to jílovce, pískovce, tu a tam takzvané brousky, což jsou vlastně sopečné horniny, ztužený sopečný prach smíchaný s nějakým pískem,“ vyjmenovává geoložka Ostravského muzea Eva Mertová, která během sezóny doprovází na haldu exkurze.

Před rekultivací v 60. letech 20. století byl ale na haldu navezen i jiný materiál – převážně písek a ornice. Porost haldy tak tvoří kromě náletových dřevin, jako jsou břízy a akáty, také okrasné listnaté stromy a jehličnany. Daří se tu i některým neobvyklým teplomilným druhům zvířecí říše, mimo jiné hmyzu původem z Indie a Austrálie, který sem z ciziny doputoval pravděpodobně spolu s dováženou železnou rudou.

Výhled z haldy na Ostravu|foto: Naďa Čvančarová

Od roku 1952 stále hoří

Podle dochovaných údajů začala halda hořet kolem roku 1952. Hlavní požár se podařilo uhasit o dvacet let později, přesto stále doutná a uvnitř kopce je teplota kolem 1.200 stupňů Celsia. Během výpravy na haldu se o tom turisté mohou přesvědčit na vlastní oči. Stezka je lemována průduchy, které se tvoří samovolně a proudí jimi do haldy vzduch podporující proces prohořívání. Naopak ven se z průduchů linou nažloutlé čmoudíky, které jsou často jak vidět, tak i cítit.

I proto kopec působí místy až magicky. Halda si stále sedá, a tak se také různí údaje o její současné výšce - možná měří 315 nebo také 325 metrů. Každopádně, pokud se vyšplháte až na vrchol haldy Ema, stanete na jednom z nejvýše položených míst Ostravy s výhledem do širokého okolí.