Trnkova Zahrada 2 je něco mezi animovaným filmem, divadlem, hřištěm a motokrosem, říká jeden z autorů
Tři generace umělecké rodiny se propojily v písecké galerii Sladovna. Do 18. října zde totiž trvá výstava Trnkova Zahrada 2, která vychází z dětské knihy Jiřího Trnky a připravili ji jeho syn Jan a vnuk Matyáš. Moderní expozice pobaví děti, ale i dospělé.
Původní kniha Zahrada vyšla v roce 1962 a vypráví příběh o klucích, kteří se dostanou do tajemné zahrady, kde potkají kocoura, slona, velrybu nebo trpaslíka. Výstava se drží stylu předlohy. „Veškeré prvky z knížky nějak adaptujeme a rozvíjíme do multimediální podoby. Je to něco mezi animovaným filmem, divadlem, dětským hřištěm a motokrosem,“ říká Matyáš Trnka.
On a jeho otec při přípravě expozice ve všech ohledech vycházeli z příběhu a ilustrací Jiřího Trnky. Ty rozhýbali animací, mnohé rozvinuli, něco nového vyrobili.
„Vytvořili jsme ve Sladovně zvláštní magickou zahradu, která návštěvníkům poskytuje neomezený prostor. Mohou koukat na animace, pouštět si je, ovládat. Některé prvky se podobají počítačové hře, například na podlahu promítáme kocoura a děti mají za úkol ho chytit. Jsou tam ale i klidná zákoutí – lidé si lehnou do umělé trávy a koukají na projekci na strop, která ukazuje nebe skrz koruny stromů,“ popisuje Matyáš Trnka.
Malí i velcí návštěvníci by se tak podle jeho slov měli v Zahradě do jisté míry ztratit a zapomenout na okolní svět. „Z vlastní zkušenosti víme, že tam děti vydrží i čtyři až pět hodin, a to je skvělé,“ dodává.
Konkrétně Zahradu vybral pro zpracování jeho otec Jan. „Je to takové komplexní dílo, velmi známá a až symbolická kniha. Navíc se neoficiálně se traduje, že ji Jiří Trnka psal přímo pro mého otce, což byl jeho nejmladší syn. Táta má první vydání knihy s věnováním, takže k tomu má velmi osobní vztah,“ popisuje Matyáš Trnka.
Prostřednictví moderní multimediální expozice chtěli knihu svého předka připomenout a zároveň ukázat, jak se s ní dá pracovat ve 21. století. Práce se jim líbila, protože oba jsou tvůrčí a kreativní a přesně takové hříčky mají rádi.
Příprava výstavy však nebyla vůbec jednoduchá. Trvala tři roky. „Bylo náročné už jen vymyslet technickou stránku. Ilustrace jsou knižní a nikdy se nepočítalo s tím, že je někdo bude animovat, takže jsme museli najít cestu, aby to fungovalo a bylo zábavné. K tomu jsme sháněli finance pro celý tým a museli to skloubit s naší další prací,“ doplňuje Matyáš Trnka.
Zajímavé také je, že on sám nejprve k umění vůbec netíhnul. „Do svých 26 let jsem o něj ani nezavadil. Pracoval jsem v IT, spravoval počítače a volná tvorba mě vůbec nezajímala. Pak se to ale nějak sešlo - osobní změny v životě, prostředí, v němž jsem se pohyboval - a to mě dovedlo k tomu, že profese IT je sice pěkná, ale já v ní nechci skončit. Koupil jsem si tedy uhel, plastickou gumu a začal se učit kreslit,“ vypráví.
Ze spojitosti s uměleckým jménem Trnka se podle svých slov nesnaží vymanit, ale ani nejde cíleně ve šlépějích slavného dědečka. „Tvořím intuitivně, tak, jak to cítím. Když se zpětně podívám na svoji tvorbu a na tvorbu Jiřího Trnky, tak vidím, že je to jiná cesta, ale tady v Zahradě jsme se potkali,“ říká.
Celý rozhovor s Matyášem Trnkou si poslechněte v záznamu vysílání v odkazu výše.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
