Tanec je už od pravěku přirozená forma vyjádření i terapie, nepotřebujete k němu ani hudbu, říká tanečnice Pavla Vařáková
Pavla Vařáková vystudovala tanec na konzervatoři Duncan Centre v Praze. Pokračovala na škole současného tance v Londýně, kde později i působila. V Čechách si profesně kromě Prahy vyzkoušela například i Litomyšl a před pár lety se vrátila domů do jižních Čech, aby tu vedla company plus hodiny tance a jógy v českobudějovickém tanečním studiu Kredance.
Co pro učitelku tance, choreografku a tanečnici vlastně tanec znamená? „Tanec pro mě znamená nějakou formu sebevyjádření, je to i forma uvolnění, relaxace a komunikace se svým tělem,“ odpovídá Pavla Vařáková.
Jistou tendenci k tanci v sobě máme všichni. A to už odnepaměti. „Tanec a hudba provází člověka odpradávna. Už od pravěku je to přirozená forma vyjádření, fyzického uspokojení, tanec a pohyb jsou pro člověka přirozené,“ komentuje profesionální tanečnice.
Zatancovat si dokonce mohou i lidé, kteří hudbu sice neslyší, ale vnímají vibrace. „Určitě. My dokonce na hodinách pracujeme s tichem. Netančíme na hudbu, ale na ticho. Pracujeme s přirozeným rytmem těla. Když jste v tichu a pohybujete se, tak si tělo vytvoří vlastní rytmus,“ popisuje Pavla Vařáková.
Čtěte také
K takovému rozpohybování jsou tanečníkům vodítkem i rytmy srdce či dechu. „Anebo si můžete navnímat rytmus v přírodě. Zvuky přírody, její rytmy, pohyb v ní. Rytmus najdete všude a ve všem. A může to být i účinná životní terapie,“ dodává Pavla Vařáková.
Tanec nemusí být jen baletní a na špičkách anebo pódiové vystoupení současného tance. Je to i polka a valčík v hospodském sále, je to argentinské tango, řecký kolový tanec, bojový tanec primitivních národů. Je to trsání na retro diskotéce, je to pogo…
„Přesně tak. Pro každého může slovo tanec znamenat něco jiného a je to jedno. Všechny formy tance jsou skvělé a záleží na každém z nás, co nám vyhovuje, jaký máme temperament, co nám udělá dobře, jestli vyhledáváme pomalejší pohyb, anebo si chceme pořádně zatančit na Michala Davida. Dopřejme si ho denně. Je to pohyb, který je hodně důležitý. Jak pro tělo, tak i pro duši,“ uzavírá tanečnice.
Celý rozhovor s Pavlou Vařákovou si poslechněte online.
Související
-
Kvůli slabému zraku nemohla na konzervatoř, přesto se Naďa Kabelová stala baletkou a teď tanec učí
Trénovat, učit se a stále zdolávat výše postavené mety, to je svět Nadi Kabelové. Jako tanečnice se prosadila v Jihočeském divadle a v současné době své zkušenosti předává.
-
Je to spíše takový psychoteror, popisuje nejprestižnější klavírní soutěž virtuóz Jan Simon
Šest dní jste zavření v královské vile, nemáte telefon ani internet. Jen studujete neznámou skladbu. Tak vypadá slavná klavírní soutěž, ve které kdysi uspěl Jan Simon.
-
Hrát na ulici nejde jen tak. Někde omezují dobu, jinde vydávají permanentky, líčí muzikant Jan Janda
Jan Janda vystudoval klasickou kytaru, teď absolvuje konzervatoř podruhé v oboru elektrická kytara. Zároveň učí na dvou „zuškách“, vydal své první autorské CD, živí rodinu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
