Svatyně a skrumáž. Jazyk sportovních reportérů se frázemi a kuriozitami jen hemží

17. říjen 2018

Rozhlasový sloupek

Jako letitý a dnes už bývalý tiskový mluvčí profesionálního fotbalového klubu jsem dalek toho, abych se posmíval sportovní hantýrce. Ale řeknu vám, že se občas nad slovníkem sportovních zpravodajů či komentátorů pousměji.

Některá slova prostě působí ve světě branek, bodů a sekund trochu komicky, zvláště pak jsou-li nadužívána.

Příkladem může být slovo svatyně, sportovní terminologií myšleno branka, ne však vstřelený gól, ale tři tyče se sítí. To se nám sporťáci nějak rozvěřili… Často čteme, že někdo ohrozil, netrefil nebo dobyl soupeřovu svatyni.

Svatyni chápu jako čistě sakrální prostor, třeba pro muslimy je zcela zásadní Kaaba v Mecce, ale na poli sportu? Možná jen málo chápu, že branka, která je střeženým prostorem, může být pro mnohý tým tak trochu posvátná.

No nic, budu se muset smířit s tím, že třeba hokejoví útočníci mají po celý zápas spadeno na svatyni, aniž by utrousili slovo jakékoliv modlitby.

Někdy tito útočníci dají gól v hodně nepřehledné, spletité situaci se spoustou hráčů blízko sebe. Hlava na hlavě se tomu říká. V tomto případě přispěchá sportovní žurnalistika s pomocným slovem skrumáž.

Jakoby. Nová epidemie zachvátila češtinu

Před pár lety bylo všechno o něčem. Pivo bylo o trubkách, dovolená byla o počasí a auto bylo o kolech. Dneska je tohle už o ničem a češtinu zachvátila epidemie jakoby.

Nikdy nepoužije shon, tlačenice nebo nával, ale prostě skrumáž. Slovíčko pochází z angličtiny, přesněji z ragby, čte se skramidž (scrummage) a označuje základní standardní ragbyovou situaci – takzvaný mlýn.

Stejně tak mi maličko pije krev, když se dočtu nebo zaslechnu, že se útočník prodral do hostujícího pokutového území. Autor chtěl sdělit, že se ofenzivní hráč právě nachází v pokutovém území hostů, tedy soupeře, který na utkání přijel z menší či větší dálky. Slovo hostující by se mělo používat pouze v případě, když chceme vyjádřit, že si mužstvo vypůjčilo některého hráče z jiného klubu třeba na půl roku. Takový hráč pak šest měsíců skutečně hostuje.

Sportovní jazyk je specifický. Kuriozitami, frázemi a klišé se jen hemží. Mnohých jsem se ve své praxi dopustil určitě i já.

autor: Luboš Dvořák

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Jan Flaška: Adrenalinový národ

My Češi milujeme adrenalin. Nedokážeme si odpustit onen pocit, kdy nám v krvi stoupá hladina tohohle hormonu vzrušení. Ne každý z nás má ale čas skákat na laně.

Přehrát
Luboš Dvořák: O Václavech

Letošní svatý Václav vyšel na pátek a vzhledem k tomu, že v den českého patrona slavíme svátek, jsem přesvědčen, že nejcennější devizou toho jména je prodloužený víkend.

Přehrát
V zámoří mě šokovalo chování amerických dětí a jejich rodičů

Když jsem poprvé mohla vycestovat do zámoří, setkala jsem se tam se spoustou věcí, které mne nadchly, udivily i šokovaly. Mimo jiné chování amerických dětí a jejich rodičů.

Přehrát