Svátek Lag ba-omer dává vzpomenout na rabína Akivu

Židovské svátky Pesach a Šavuot – slavnost vysvobození z egyptského otroctví a darování Božího zákona – dělí rovných sedm týdnů. Symbolicky tato doba zvaná omer odkazuje k nedělitelnosti svobody těla a ducha. A historické události, které se k omeru váží, nedávají na takto chápanou svobodu zapomenout.

V tomto čase došlo k pronásledování Židů po neúspěšném povstání proti Římanům ve 2. století i později během křižáckých výprav. A podle tradičního podání měli také během omeru ve velkém umírat žáci proslaveného rabína Akivy. Bylo tomu tak až do 33. dne omerového období, který se proto s hebrejským označením Lag ba-omer připomíná jako sváteční den uprostřed smutku. Je věnován i vzpomínce na tohoto velkého učence.

Podle kusých zmínek v Talmudu Akivovi žáci zemřeli, protože si neprokazovali úctu a jednali sobecky. O jejich mistrovi Akivovi se naproti tomu Talmud rozepisuje na mnoha místech, i když fakticky nic doložit nelze. O to více však rabi Akiva žije v nesčetných příbězích, výrocích a podobenstvích.

Z podání Talmudu vyplývá, že v mladém věku zažil osudovou porážku Židů ve válce s Římem v roce 70. Jako negramotný pastevec se dostal do služby k bohatému majiteli sýpek a do jeho dcery se zamiloval. Ta se sňatkem souhlasila s jedinou podmínkou: jako její manžel musí být Akiva učený. Akiva souhlasil a z centru studia Tóry v Javne se podle legendárního podání vrátil za 24 let v doprovodu 24 000 žáků. Věhlas učence mu podle dochovaných podání otevíral cestu k významným osobnostem, prý též hojně cestoval.

Navzdory nejistotě ohledně života, odkazy a citace v tradiční židovské literatuře pasují rabi Akivu k vůbec nejvýznamnějším židovským náboženským osobnostem. Akiva je tak považován za ústřední autoritu rabínského judaismu, zakladatele nové, na úzkostlivé pozornosti slovu věnované interpretace textu. Podílel se na systematickém uspořádání ústní tradice Izraele, čímž zásadně přispěl ke kodifikaci halachy – židovského ústního zákona. Akiva však rozvinul i výklad na základě midraše, který biblický text zasazoval do nových souvislostí, rozvíjel jej novými průpověďmi a podobenstvími s cílem vést ke správnému pochopení.

Rabi Akivovi je přisuzováno autorství ústřední židovské modlitby „Otče náš, Králi náš“. A nejen v židovské literatuře je zmiňován jeho snad nejznámější výrok: „Vše je předem známo. Je však dána svoboda volby a svět bude souzen s dobrotou a vše podle činů.“

Již ve vysokém věku rabi Akiva ve 2. století podpořil již zmíněné židovské povstání proti Římanům. Povstání neuspělo a Akiva zemřel trýznivou mučednickou smrtí.