Středověké šaty a boty by si s chutí vzala i dnešní žena, ukazuje výstava Husitského muzea v Táboře

Největší z těch současných je expozice Mistři cechů oděvních. Na figurínách, ukázkových předmětech i za pomoci současných mistrů starých řemesel představuje tkalce, soukeníky, barvíře, běliče, ševce nebo krejčí.

Muzejníkům tím pádem prošly rukama i středověké látky a střihy. „Ocenila jsem ten přírodní materiál. Třeba sukno, látka, která je z vlny, je úžasně termoizolační a hydroizolační,“ popisuje muzejní pedagožka Kateřina Nimrichtrová. Z dnešního pohledu má tedy sukno až neuvěřitelně moderní vlastnosti.

Překvapivě svěží jsou i jeho barvy. „Bylo velice zajímavé vidět, jakou škálu barev ve středověku a v raném novověku lidé používali. O tom by se nám mohlo zdát, jak krásné syté barvy dokázali získat z přírodních zdrojů,“ konstatuje Kateřina Nimrichtrová.

Jako žena obdivuje i tehdejší boty. „Vypadají velmi současně. A přitom jsou šité starými technologiemi a podle původních modelů, podle dochované ikonografie. Dnešní žena by si je s chutí vzala a neměla by vůbec pocit, že jsou staré,“ dodává.

K výstavě Mistři cechů oděvních vydalo táborské Husitské muzeum i stejnojmennou publikaci. „Technicky bychom jí mohli říkat katalog, ale kniha svým rozsahem daleko přesahuje formát běžného katalogu. Obsahuje obrovské množství informací, ilustrací a fotografií,“ říká ředitel Jakub Smrčka.

Čtěte také

K snídani polévka, při žních horká kaše, všichni jedli z jedné mísy, popisuje historik stravu a stolování našich předků

Podle něj publikace zaujme laiky i potěší odborníky. „Výstava v naší nejznámější budově ve Staré radnici na Žižkově náměstí v Táboře trvá jen do 10. dubna, do Velikonoc, takže později návštěvníkům a možná i budoucím módním návrhářům všechny informace zprostředkuje právě tato kniha,“ doplňuje.

K výstavě se váže edukační program, na kterém se zejména školní děti a studenti nejenom spoustu věcí dozvědí, ale také si je zkusí. Zkusila si je i muzejní učitelka Kateřina Nimrichtrová. „Třeba tkaní je velmi náročné. Pokud nemáte v ruce grif, tak se vám to bude trhat a motat a budete používat sprostá slovíčka. Vůbec nebudete chápat, jak to ty dámy dělaly. Vám se místo krásného tenkého vlákna povede tlustá šňůrka dlouhá tak deset centimetrů a budete rádi, že se vám povedlo aspoň to,“ směje se.

I díky této zkušenosti si lidé uvědomí, kolik metrů až kilometrů vlákna bylo potřeba k výrobě jediného kusu oděvu a kolik práce to představovalo. A představuje dodnes...

Celý rozhovor se Jakubem Smrčkou a Kateřinou Nimrichtrovou z táborského Husitského muzea si poslechněte online.