Svoboda je schopnost být svoboden, štěstí být šťasten, říkal Miroslav Horníček

Titul pořadu si autor vypůjčil z novinového rozhovoru, který v roce 2000 vedl s Miroslavem Horníčkem dlouholetý herecký partner Jiří Suchý. Na otázku po svobodě a štěstí tehdy Horníček řekl: „Svoboda je schopnost být svoboden. A tady nemohu nevidět příbuznost se štěstím. Štěstí není v tom, co mám nebo kolik toho mám, štěstí je schopnost být šťasten.“

Partner Wericha, Suchého i Kopeckého

Miroslav Horníček vstoupil na divadelní prkna už na plzeňské reálce, kde spoluzaložil Studentský avantgardní kolektiv. Ačkoli po absolutoriu nastoupil na úřednickou dráhu, jeho ochotnické úspěchy znamenaly, že už v roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni. Po válce odešel do pražského divadla Větrník a o rok později přestoupil do Divadla satiry. Následovalo šestileté účinkování v Národním divadle.

Čtěte také

Limonádový Joe v divadle Větrník. Inscenaci zastínilo pozdější filmové zpracování

V polovině 50. let se pak ocitl po boku Jana Wericha v Divadle ABC. Byl mu šest let rovnocenným partnerem. Po něm zdědil také přívlastek filozofujícího klauna.

K dalším jeho velkým jevištním společníkům patřili především Jiří Suchý, kterému dělal spoluhráče na prknech Semaforu (v letech 1965 až 1968), a Miloš Kopecký. Během profesní kariéry byl i členem Hudebního divadla v Karlíně (1962 až 1964). Od roku 1970 vystupoval především ve svých autorských divadelních i televizních recitálech, z nichž získaly velkou oblibu Hovory H.

Herec, režisér, spisovatel…

Horníček mnohokrát osvědčil i své filmové mistrovství, mezi jinými ve filmech Kam čert nemůže (1959), Táto, sežeň štěně (1964) či v seriálu Byli jednou dva písaři (1972). Přes nespočet divadelních a filmových rolí získal oficiální osvědčení o tom, že je herec, teprve ke svým pětasedmdesátinám.

Čtěte také

Wericha dělá Werichem dvojakost jeho slov. Portrét hájeného, trpěného a nakonec zavrženého umělce

K jubileu mu je na Akademii múzických umění obstaral Viktor Preiss. Sám Horníček o svém herectví velmi pochyboval a pouze roli ve Dvou písařích považoval za kvalitně zahranou.

Miroslav Horníček byl také divadelním autorem, režisérem, literátem a výtvarníkem. Literární dráhu předznamenala v roce 1966 kniha Dobře utajené housle, která se vzápětí stala také jeho slavným divadelním recitálem.

Po půlročním angažmá v Kinoautomatu na Světové výstavě v Montrealu publikoval cestopis Javorové listy (1968). Mezi nejžádanější tituly patřily například Hovory (1970), Listy z Provence (1972), Jablko je vinno (1979), Chvála pohybu (1979), Klaunovy rozpravy (1989) nebo Hovory s Janem Werichem (1991).

Obdržel mnohá ocenění

Stálé přízni publika se těší také Horníčkovy komedie, z nichž lze zmínit třeba hry Hovory přes rampu (1966), Dva muži v šachu (1974), Malá noční inventura (1977), či Muž jménem Juan (1993). Byl podepsán také pod spoustou výtvarných koláží, které mnohokrát vystavoval. V září 1999 zemřela Miroslavu Horníčkovi jeho žena Běla, s níž žil téměř šest desítek let ve vzácném partnerství. Jejich harmonický vztah neutrpěl ani tragickou smrtí jediného syna.

Miroslav Horníček v rozhlasovém studiu, 60. léta |foto:Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Na sklonku života umělce sužovaly zdravotní problémy, na jevišti však, jak dokládají jeho herečtí kolegové, vždy omládl. Velkou část roku 2002 prožil Horníček na jednotce intenzivní péče v liberecké nemocnici. V té době žil v rodině chirurga Vladimíra Mareše. Poslední měsíce života trávil na lůžku nebo v oblíbeném křesle. Jeho vnímání okolí bylo kolísavé. Společníkem mu byla hudba a staré fotografie, které si s oblibou prohlížel.

Byl držitelem Ceny Thálie za mimořádný přínos jevištnímu umění, nositelem Ceny humoru Karla Poláčka a čestným občanem Plzně. Obdržel i platinovou desku Supraphonu a při vyhlašování ankety TýTý byl zapsán do televizní Dvorany slávy. V roce 2000 získal medaili Za zásluhy. Zemřel 15. února 2003 ve věku 84 let v Liberci.

V pořadu Portréty připomíná klíčové okamžiky ze života Miroslava Horníčka publicista Pavel Hlavatý, který z rozhlasového archivu vybral i málo známé ukázky s Horníčkovým hlasem.