Starostova dcera dostala od amerického vojáka na konci války žvýkačku. Pak ji léta opatrovala jako zázrak

Američané překvapili obyvatele Údraže na jaře roku 1945. „Přijel džíp se dvěma vojáky, zastavil u kapličky, a to samozřejmě přimělo někoho k tomu začít zvonit. Ke kapličce se pak sbíhali všichni lidé z vesnice,“ vzpomíná Dagmara Pavlátová.

„Američani tady vlastně neměli co dělat. Aby sem dojeli, museli překročit demarkační čáru, za kterou nesměli. Ale oni to dělali v zájmu našeho bezpečí,“ dodává.

Čtěte také

Židovské transporty i boje letců na nebi. Jak se druhá světová válka promítla do jižních Čech

Tehdy šestiletá Dagmara Pavlátová vyrazila ke kapličce s maminkou. „Vzala mě za ruku a také jsme tam běžely. Protože tatínek byl starostou obce, lidé se rozestoupili a paní starostovou se mnou pustili až přímo k džípu. Jeden z těch vojáků mě pohladil po vlasech a dal mi žvejkačku. To byl zázrak,“ usmívá se.

Pak se podle ní čekalo, až přijde paní nadlesní, která jako jediná ve vsi uměla anglicky. „Když přišla, tak nám přeložila, že Američani přijeli, aby se podívali, jestli se někde v lese kolem vesnice nezdržují ještě němečtí vojáci a hlavně jestli nám neubližují. Na to jsme řekli, že ne, že jsme nikoho neviděli, a to byla vlastně celá akce,“ líčí.

Žvýkačku, kterou dostala od amerického vojáka, nikdy nedala do úst. „Opatrovala jsem ji do svých sedmnácti roků jako zázrak. To bych si bývala nedovolila ji rozkousat, to byla moje první žvýkačka v životě. No, a když mi bylo sedmnáct let a stěhovali jsme se ze statku, tak jsem jí tam nechala a přišla jsem o ní,“ uzavírá.