Stále stejného kronikáře mají Sudoměřice už přes 40 let. Běžný život vesnice se podle něj velmi změnil

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy František Stach, Sudoměřice u Bechyně, kronikář

Sudoměřice u Bechyně na Táborsku mají ručně psanou a také osobitě malovanou kroniku. Už desítky let do ní události poctivě zaznamenává místní rodák a patriot František Stach.

Kronikářem se stal téměř před 45 lety. „Tenkrát chodil po vsi předseda národního výboru s kronikou. Věděl, že rád čtu staré věci. Dal mi kroniku do ruky, abych si ji přečetl. Když jsem mu ji nesl zpátky, zeptal se: Dopsal jsi tam poslední rok? A já na to, že ne. Takhle se to opakovalo asi tři roky a od té doby jsem kronikářem,“ vypráví s úsměvem.

František Stach píše už do několikáté knihy, každý rok zaplní minimálně dvacet až třicet stránek. „Doposud píšu kroniku v ruce, i když už máme zavedenou také elektronickou formu. Napíšu koncept, pošlu ho na obecní úřad a do kroniky přepisuji,“ říká. Používá přitom dokumentní inkoust a pero, k textům doplňuje i kresby.

Sudoměřice u Bechyně, kronika

Hodnoty zápisů se ale podle něj mění. „Jak se mění doba, mění se i politika, život. Kdybychom porovnali zápisy dvacet let staré a dnešní, je tam velký rozdíl. Proto po několika letech vždycky udělám malé zhodnocení třeba o cenách nebo zvyklostech a je zajímavé vidět, jak jde vývoj dopředu,“ dodává.

Pamatuje například ještě dobu, kdy obcí projelo jen pár aut, zatímco dnes je tu hustý provoz. „Jezdí se tak rychle, že jsme si tady zařídili i radar. Mám o měření i zápisy v kronice. Můžete se tam třeba dočíst, že 14. října 2010 projelo obcí za 24 hodin 4532 automobilů a z toho 62 procent vozidel překročilo povolenou rychlost. U nejrychlejšího řidiče radar naměřil 121 kilometrů za hodinu,“ dodává.

Změny vidí František Stach i v běžném životě vesnice. „Drobné zvířectvo z obce zmizelo, lidé mají víc času, protože už se nehospodaří, nepracuje na poli, nesuší seno. Vidím, že v nové zástavbě už ani nejsou záhonky se zeleninou, ale přibyly bazény, pergoly, opékají se buřty. Tohle všechno já považuji za odpočinek, lidé zkrátka mají víc času, i když si často stěžují, že to tak není,“ komentuje.

Spustit audio

Odebírat podcast

Související