Špekové knedlíky jsou na táboře zárukou dobrovolného poledního klidu, směje se Petr Stupka

15. červen 2022

Petra Stupku znáte jako rozhlasového „kuchařského čaroděje“, ale celý život plane i pro táborničení. V jihočeské oblasti České tábornické unie býval náčelníkem, teď plní roli revizora. Zároveň se dál podílí na klubové činnosti, na práci s dětmi i na přípravě letních táborů. Těch letos unie na jihu Čech chystá devatenáct.

Vaří na některém z táborů sám Petr Stupka? „Můžu říct, že vařím,“ přiznává šestašedesátiletý kuchař dobrovolně, „to je vlastně funkce, která mi zbyla. Já už jim do toho vedení tolik nepovídám, ale nedá mi to, abych alespoň na část tábora nejel a nevařil.“

V tábornické unii se podle něj vaří výborně. Také na to z pozice kuchařského čaroděje a oblastního revizora dohlíží. „Vaří se komfortně, pravidelně, žádné konzervy. Někde mají polní kuchyni, my třeba máme na naší základně velká kamna, pod která přikládám bukovými větvičkami, to je moje milované vaření“ rozplývá se Petr Stupka.

„Ze skály nade mnou teče pitná voda. Je tam studánka, kterou jsme opravili,“ popisuje zasněně, „člověk chodí bos, žije v té přírodě, vaří v ní. Kousek od kuchyně je rybníček, tam létají šídla, motýli, zpívají ptáci. Obrovská lípa v nadmořské výšce našeho tábora kvete až v polovině července, takže člověk ráno vyleze a vdechne lipový balzám. V tomhle prostředí vařit, to je nejlepší, co může bejt!“

Čtěte také

A co „na kotlíku“ všechno vaří? „Cokoli. Mezi nejoblíbenější jídla kromě pizzy – pozor, my tam máme i pec – patří špekové knedlíky. Já je vařím s omáčkózním zelím, podobným tomu, jaké dělají na Moravě,“ dodává.

Petr Stupka přidává i recept: „Čerstvé letní hlávkové zelí nakrouhám, rozdusím s cibulím a zahustím. K tomu dělám špekový knedlík, který je spíš šunkový. Jsou to kostičky rohlíků, kostičky uzeného masa, rozpálený špek s cibulkou, těstíčko z hrubé mouky, trocha prášku do pečiva, vajíčka. Vše se spojí, umáčkne do koule. Tyto koule se pak pomalu vaří, asi 12 až 14 minut podle velikosti.“

Vyndaný špekový knedlík se musí natrhnout, aby vydýchnul páru a neslil se. „No, a pak se tyhle knedlíky ještě omastí sádlem, aby se k sobě nelepily, a dávají se do toho zelí. A táborníci se nabaštěj a není vůbec potřeba vyhlašovat polední klid, protože většina tábora opravdu lehne a podřimuje někde ve stínu,“ uzavírá s úsměvem.

I vy si někde ze stínu můžete poslechnout celý rozhovor s Petrem Stupkou o České tábornické unii, letních táborech a vaření.

Spustit audio

Související