Slyším vlídně cembalo znít, jak zpíval Karel Gott. Tento nástroj ozdobil také několik hitů
„Tak je tu se mnou můj přítel stín. Slyším vlídně cembalo znít.“ To zpíval Karel Gott před šesti desítkami let v jímavé baladě autorů Mojmíra Ballinga a textaře Iva Fischera. A vy můžete slyšet vlídně cembalo znít zásluhou Tanečního orchestru Československého rozhlasu řízeného Josefem Vobrubou.
Cembalo je klávesový nástroj, kde zvuk vzniká trsáním strun, plektrem, často z ptačího brku, po stisknutí klávesy, na rozdíl od úderu kladívka u klavíru, což dává jasný, zvonivý, ale méně dynamicky ovlivnitelný tón.
Za zlatý čas cembala jsou považovaná období baroka a renesance, tedy 16. až 18. století. Pak ho vytlačil klavír, ovšem ve 20. století se tento zajímavý instrument dočkal velké obnovy zájmu, a to nejenom v klasické hudbě, v šedesátých letech proniklo cembalo i do popu, rocku a jazzu.
V posledním letošním pořadu Světla ramp zůstaneme na pomezí popu a rocku a sneseme vám několik výmluvných příkladů účinného i efektního využití cembala.
Třeba s kapelou Left Banke, která patřila k průkopníkům takzvaného barokního popu – stylu založeného na romantizujících aranžmá i s častějším využitím snivých smyčců a třeba právě cembala, a jejich hitem Walk Away Renee, ale i s Václavem Neckářem, brněnskou kapelou Progress Organization, Rolling Stones, dvojicí Simon – Garfunkel a také zpěvačkou Lindou Ronstadt a skupinou Stone Poneys.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
