Slyšet vlastní písničku o poločase mezi Kabátama a Abbou je príma, směje se René Souček
Na jih Čech přišel před několika lety za láskou. Manželství sice nevydrželo, ale René Souček zůstal. Pracuje tu jako strojvedoucí, kromě toho je folkovým písničkářem, hraje na kytaru i ukulele.
V moravskoslezském Frýdku-Místku, odkud René Souček pochází, na něj ale také nezapomenou. Jeho píseň Fajne-Mjesto se totiž stala oficiální hymnou města. „Jednoho dne mi přišel dopis s hlavičkou magistrátu a pozvánkou na hlasování zastupitelstva. Myslel jsem, že si ze mě kluci dělají srandu a po telefonu jsem jim vynadal. Nakonec jsem se ale opravdu vydal na zastupitelstvo a tam to odhlasovali,“ vzpomíná.
Píseň se hraje především na hokejových a fotbalových zápasech. „Slyšet vlastní písničku o poločase mezi Kabátama a Abbou je príma,“ usmívá se René Souček a přiznává, že skladba vznikla paradoxně až v době, kdy ve Frýdku už dva roky nebydlel.
Písničkář pochází z hudební rodiny. „Děda byl muzikant, prý to mám po něm, říkala babička. Hrál na různé nástroje, od bicích, přes saxofon, klarinet až po harmoniku. Chodil hrávat na pohřby a na svatby. Babička ho chválila, že často z hraní sice přišel až za tři dny, ale s výslužkou,“ vypráví.
I maminka s ním často zpívala, učila ho druhé hlasy. Tatínek hrával na kytaru, ale na vlastní uši ho René Souček nikdy neslyšel. Zato od něj dostal první kytaru. „Jezdili jsme spolu z Frýdku na vánoční trhy do Prahy. V jednom obchoďáku jsem uviděl kytaru a žadonil, ať mi jí koupí. Nakonec svolil, koupil mi španělku za 120 korun. Když jsme přijeli domů, tatínek dostal od maminky seřváno, na co že mi jí kupoval, že jsem ještě malý a nebudu na ní hrát. Tam se to ve mně zlomilo a říkal jsem si, že musím tatínka zachránit a na kytaru se naučit. Měli jsme souseda, který mi dal první knížku akordů a ukázal mi, jak si kytaru naladit,“ líčí.
René Souček nehraje pouze na kytaru. Zamiloval si před patnácti lety ukulele. „Chtěl jsem nějak oživit svůj koncertní program, ať to není nuda. Rozhodoval jsem se mezi mandolínou a ukulele. Ukulele bylo levnější, proto zvítězilo. Bylo to malinkaté, mělo jen čtyři struny, říkal jsem si, že to bude pohoda. Jenomže to pohoda není, musí se hrát furt, protože má krátký tón. Na kytaru člověk brnkne a u dlouhého dozvuku si odpočine. Jenže na ukulele se maká pořád,“ komentuje.
Celý rozhovor s Reném Součkem o jeho písničkách, vystoupeních i civilním povolání si poslechněte online.
Související
-
Operní pěvkyně, ministr zdravotnictví, seriálová herečka. Ti všichni zpívali v budějovické Jitřence
Ačkoli je Jitřenkám 55, nestárnou. To je výhoda dětského sboru. Členové jsou stále ve stejném věku 5 až 25 let. „Stárnou“ jenom vedoucí. Sbormistryní je Elvíra Gadžijeva.
-
Mého Oscara rodiče zabalili do deky a zamkli před zloději, prozrazuje hudebnice Markéta Irglová
„Stála jsem s dvěma kufry na nádraží ve Valašském Meziříčí a mířila do Irska. V té době jsem si neuvědomovala, že jak člověk jednou vylítne z hnízda, už není cesty zpět.“
-
Můj hudební život má několik škatulek, říká Petr Hanzlík, který mimo jiné vede kvarteto The Swings
Skladatel, dramaturg, producent, zpěvák i externí režisér Českého rozhlasu. S hudbou spojil život Petr Hanzlík. Žádné z profesí přitom podle svých slov nedává přednost.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.