Služba bez výjezdů? Takovou jsem za 21 let nezažila, říká záchranářka

Na výjezdové základně Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje v ulici Boženy Němcové v Českých Budějovicích jsou přes den v pohotovosti tři posádky. „Střídáme se podle toho, jak přijedeme z výjezdu, řídí to naše krajské operační středisko. Směny začínají v šest hodin, ráno i večer, a my tu musíme být minimálně čtvrt hodiny předtím,“ popisuje Petra Minaříková.

Když přijde do práce, převezme si spojovací prostředky, tedy pager a tablet, prostřednictvím kterého dostává informace o místě zásahu. Pak zkontroluje přístroje v sanitce. „Naším největším pomocníkem je monitor, který používáme při bolestech na hrudi a resuscitacích, měří tlak i okysličení. Také tu máme ventilátor,“ ukazuje.

Při výjezdu záchranář vždy jede vzadu v sanitce s pacientem, protože za něj zodpovídá. Pokud je pacient agresivní, může si zdravotník vyžádat asistenci policie.

Během dvanáctihodinové směny se podle Petry Minaříková nestává, že by nebyl ani jeden výjezd. „Za 21 let jsem takovou službu nezažila. Podle statistik bývá až osm nebo devět výjezdů za směnu na jednu sanitku,“ říká.

Sama má raději noční směny, kdy je město klidnější, naopak velmi nerada vyjíždí k agresivním opilcům. „To nemám ráda, protože s tím člověkem se na místě vůbec nedohodnete a musí se to řešit s policií. Tak se často výjezd, kdy má pacient jen nějakou tržnou ranku a stačil by převoz na úrazovou ambulanci, hodně protáhne,“ vysvětluje.

Práce záchranáře je podle ní skutečně velmi akční. „Každý výjezd je úplně jiný. I když jedete ke stejné diagnóze, je to vždycky jiné. Záleží na prostředí, na okolí, příbuzných, přístupnosti terénu a podobně,“ uzavírá.