Slavnou sklárnu v Arnoštově připomíná už jen továrníkova vila, lesní dělníky domky v alpském stylu

Arnoštov leží v nadmořské výšce 800 metrů, do řeky Blanice se tu vlévá Puchéřský potok. Panuje tu absolutní klid, i díky tomu, že Arnoštov leží v těsném sousedství Vojenského újezdu Boletice.

Ještě na počátku 20. století ve vsi žilo přes 300 převážně německých obyvatel. A v centru stála významná sklárna. Místní sklářskou tradici dnes připomíná už jen budova takzvaného zámečku z počátku 19. století.

„Je to vlastně nejstarší dům, který se zde zachoval. Je to bývalá vila továrníka Wilhelma Kralika, který v roce 1856 koupil zdejší sklárnu po vdově bývalého sklářského mistra Blechingera. Továrníkova vila dnes funguje jako penzion a je jedinou hmatatelnou připomínkou skláren, kromě kusů skla, které nacházíme v nedalekém Puchéřském potoce,“ říká František Šotola.

V roce 1917 šumavské lesy zasáhly rozsáhlé polomy a Arnoštov se stal jedním z center zpracování kalamitního dřeva. Právě kvůli tomu vznikla Arnoštovská lesní dráha. V letech 1918 až 1922 tu navíc pracovala parní pila.

Sklárna byla za první světové války odstavena a její budovy sloužily jako ubytování pro dřevaře. Pak ještě obnovila provoz, ale po roce 1945 definitivně zanikla a německé obyvatelstvo bylo odsunuté.

Čtěte také

Hřbitov v Horní Vltavici zaujal také Seiferta. Pohřbili tu vojáka i s granáty nebo „krále šumavských hajných“

Při procházkách s Františkem Šotolou se lidé zastaví třeba také u bobřích hrází, které v posledních letech staví bobři na Puchéřském potoce, a dozví se něco o záchraně perlorodky říční na Blanici. Povodí této řeky totiž hostí největší a nejživotaschopnější populaci perlorodek u nás.

Uvidí také domky v alpském stylu, které jsou rozeseté u hranic s vojenským újezdem. „Zde v krajině byly rozesety různé domky, je to vždycky shluk nějakých chalup, kde žili lidé. Často to bývali dělníci, kteří pracovali v lese poblíž. Dodnes zůstaly krásné domky s kamennou podezdívkou, na níž je dřevěná stavba v alpském stylu, jaké můžete vidět i ve Volarech,“ doplňuje František Šotola.

Arnoštov má i jednoho významného rodáka. V roce 1843 tu přišel na svět hudební skladatel Julius Blechinger, mimo jiné autor opery s kouzelným názvem Vazač košťat ze Šumavy. František Šotola sní o tom, že uvede dobovou rekonstrukci této opery, ale zatím se mu bohužel nepodařilo najít partituru díla ani v archivech ani knihovnách.