Sladké zvonky vánoční anebo milé kouzlo zvonkohry i s velkým mistrem tohoto nástroje

Jedním z nejznámějších hudebníků, kteří komerčně úspěšně uplatnili tento instrument, byl John McLaughlin Klein. Narodil se v Rahns v Pensylvánii a studoval na střední hudební škole v Berlíně u Paula Hindemitha a Mozarteum v Salcburku, ale také se soukromě vzdělával u Igora Stravinského a Marcela Duprého v Paříži.

V mládí byl hlavním varhaníkem presbyteriánského kostela v Columbusu, po válce působil jako pianista a nahrával i skládal pro rádio a televizi.

Nástrojem, kterým se John Klein proslavil, však byla zvonkohra, neboli carillon. Hrál na něj třeba na Světových výstavách v Bruselu v roce 1958 nebo o devět let později na EXPO v Montrealu.

Jakožto všestranně talentovaný skladatel a aranžér natáčel John Klein také desky a jeho interpretace populární i klasické hudby s dominujícím zvukem zvonkohry si získaly široké publikum. A vzhledem k charakteru zvuku tohoto nástroje se nelze divit, že jeho první dvě alba byla vánoční.

Z nich vybereme několik zajímavostí, ovšem přidáme také další víceméně vánoční nahrávky se zvonkohrou jako milým ornamentem orchestrů Berta Kaempferta, André Kostelanetze, Jamese Lasta nebo Livings Strings s anglickým kapelníkem Johnnym Douglasem.

A polovina z finální dvojskladby v podání již nežijícího kytaristy Aleše Sigmunda a jeho skupiny se jmenuje pro poslední předvánoční Vlídné tóny výstižně: Sladké zvonky vánoční.