Skupina Rendez-fou z Jihlavy miluje Bretaň, což potvrzuje i názvem svého nového alba Finistère
Je to už více než devět let, co mě velmi zaujala skupina Rendez-fou z Jihlavy při večeru Houpací kůň U Tří lvů ve studiovém sále Českého rozhlasu České Budějovice. Rendez-fou je francouzský výraz, hojně užívaný v Bretani, a může se přeložit jako „schůzka bláznů“.
Rendez-fou tvoří kytarista a baskytarista Jan Fous a zpěvačka a hráčka na příčnou flétnu Jana Lindl, dříve Gregárková. Oba jsou také spoluautory jednotlivých písniček. Doplňuje je David Vacula, který obsluhuje cajón, kalimbu a utar.
Rendez-fou na sebe v roce 2016 upozornilo povedeným debutovým albem Miniatury, jehož kmotry byli úctyhodní hudebníci Jan Spálený a, bohužel již nežijící, akordeonista Radek Pobořil.
Po osmi letech přichází jihlavské seskupení s druhým albem, které se rodilo delší čas a navazuje v tom dobrém na prvotinu, a to i výtvarným zpracováním obalu. Pro jeho název členové Rendez-fou použili slůvko z jejich milované Bretaně – Finistère je označení pro nejzápadnější část Bretaně.
Jak vysvětluje Honza Fous, toto slůvko se může přeložit i jako „konec světa“, což kdysi byl pro Římany, avšak pro Bretaňce je to naopak jeho začátek po výstupu z moře. „A tak je to i s naším druhým albem. Pro nás to byl po třech letech práce konec, ale pro posluchače je to vlastně začátek,“ citujeme Honzu Fouse.
Také deska Finistère, vydaná na značce Good Day Records, obsahuje, s výjimkou jedné rozsáhlejší skladby, hudebně i slovesně rozmanité miniatury, z nichž vám jednu s příjemně nostalgickou náladou zahrajeme. Vzpomínám a Rendez-fou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
