Skandální choreografie a temná pohádka. Balet Jihočeského divadla zve do Labyrintu pana Fauna

7. prosinec 2021

Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích potěšilo milovníky tance. Uspořádalo totiž hned dvě baletní premiéry a obě byly naprosto originální. Prvním novým titulem je Mechanický pomeranč, druhým Labyrint pana Fauna.

Mechanický pomeranč je vůbec prvním tanečním zpracováním stejnojmenného románu Anthonyho Burgesse. Na choreografii spolupracovali Tomáš Rychecký a Ondřej Vinklát, který je trojnásobným držitelem ceny Thálie a členem skupiny Dekkadancers. Autorskou hudbu pro inscenaci složil Ivan Acher a baletní soubor se po více než ročním odkladu kvůli covidu konečně dočkal premiéry.

Mezitím už ovšem tanečníci nastudovali další titul, Labyrint pana Fauna. „Je to večer složený ze dvou choreografií. První část je Faunovo odpoledne v choreografii a režii Marka Svobodníka na hudbu Claudea Debussyho a Ondřeje Vinkláta. Druhá část s názvem Labyrint je v choreografii a režii Štěpána Pechara opět na hudbu Ondřeje Vinkláta a hudební koláže známých skladatelů jako Rachmaninov nebo Ravel,“ uvádí šéf baletu Jihočeského divadla Lukáš Slavický.

Choreograf a režisér Labyrintu Štěpán Pechar se podle svých slov vždy snaží vytvořit choreografii, která bude přijatelná pro co nejširší publikum. „Chci oslovit jak odborníka, tak laika, aby si v tom každý našel něco, co ho nějakým způsobem pohltí,“ říká.

Labyrint popisuje jako pohádku, ačkoliv velice temnou. „Jsou tam pohádkové rysy, snová hudba, fantaskní postavy, zvířata a zároveň reálný svět Španělska v roce 1944, po občanské válce. Snažím se krutost a drsnost znázornit na divadle, aby nebyla až moc krutá, ale zároveň zachovat ten chlad, který v příběhu je,“ nastiňuje.

Příběh je podle něj skutečně velice smutný. „Vždy se mě ptají, proč jsem si vůbec takové téma zvolil. A moje odpověď vždy zní, že už když jsem sám tančil, tak se mi vždy lépe interpretovaly záporné role. No, a pochopitelně je vždy důležité, aby v baletu, kde se nemluví, byl příběh srozumitelný skrze pohyb,“ dodává Štěpán Pechar.

Čtěte také

Předcházející část Faunovo odpoledne je podle Lukáše Slavického jednou z nejslavnějších choreografií. „Byla uvedena v roce 1912 v Paříži legendou světového tance Václavem Nižinským. Byl to tenkrát velký skandál, protože se tam objevily věci, které se té doby na jevišti tímto způsobem neprezentovaly,“ připomíná Lukáš Slavický.

„Je to vlastně choreografie, která byla na svou dobu velice erotická. Jsou tam momenty, kdy se znázorňuje akt lásky a podobně, což do té doby nebylo na jevišti přiznané. Když to bylo takto explicitně vyjádřeno, část publika byla rozhořčena, ale část publika naopak byla unesena a chtěla to vidět ještě jednou,“ upřesňuje.

Marku Svobodníkovi se podle Lukáše Slavického podařilo choreografii uchopit svým pohledem. „V rámci celého toho večera se zabýváme tím, že každý muž byl někdy faunem a každá žena někdy byla nymfou, protože to patří k životu. To je takový oblouk celého toho večera,“ uzavírá.

Rozhovor o novém baletním představení Jihočeského divadla přináší kulturní magazín Kavárna. Dále připomíná, že kniha Později od mistra hororů, celosvětově známého autora Stephena Kinga je k mání i v audio podobě, a představuje nejnovější album Erica Claptona The Lady in the Balcony.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová