Škádlí se a přezdívají si rakaři, žabaři a jeleni. Rivalitu mezi Maršovem, Lomem a Oborou popisuje školní monografie

Zdrojem mnoha informací o Maršově na Táborsku je takzvaná školní monografie, založená roku 1928 učitelem Karlem Kratochvílem. „Maršovská školní monografie je psaná nádherným písmem starého učitele, obsahuje velké množství krásných kreseb, notové zápisy se svatebními písněmi, mapy, seznamy občanů, dějiny školy, soupis maršovských učitelů, informace o lidovém kroji, písních, zvycích a podobně,“ vyjmenovává Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Monografie uvádí, že do roku 1860 chodily maršovské děti do školy v Malšicích. „Nebylo jich málo, třeba roku 1820 navštěvovalo malšickou školu 12 dětí z Maršova, 14 dětí z Lomu a 11 dětí z Obory. V létě se do školy nechodilo kvůli pastvě a v zimě zase kvůli špatné cestě. V obecní pastoušce v Maršově býval pastýř, který uměl číst a psát a prý trochu počítat, a ten v zimě děti vyučoval,“ vypráví genealog.

Čtěte také

Ve Vlastiboři u Soběslavi udržovali řadu tradic. Vesnici obcházeli Řehoři a také dívky s novým létem

Roku 1856 byla povolena v Maršově filiální škola. „Učilo se v čísle popisném 24, u Kárníků, v přední světnici. Roku 1859 byla dostavěna kamenná jednotřídní škola a byl zde i byt pro učitele. Maršovský učitel si ale v knize stěžuje, že škola je vystavěna nedobře a že zedníci i nádeníci při stavbě hodně odpočívali, místo aby pracovali,“ usmívá se Alois Sassmann.

Školní monografie podle něj popisuje i to, jak se vesnice náležející do stejné školy různě popichují. „Autor píše: je zde i jakési závodění mezi vesnicemi, elektrizace, meliorace, někdy i malichernosti. Lidé závodí, aby mohli říci, my to máme a vy ne. Přitom škádlí se navzájem vesnice mezi sebou a přezdívají si rakaři, tak se říkalo Maršovákům, žabaři, to byli Lomští, a jeleni, to byli Oboráci,“ doplňuje.

I když učitel Kratochvíl neměl k dispozici tolik archivních pramenů jako badatelé, i on zmiňuje nejstarší maršovické rody. „Připomíná, že z původních rodových jmen, která jsou uvedena v gruntovnici z roku 1657, se v Maršově zachovala jména Drhovský na čísle popisném deset a Čížek na čísle devět, dále pak Novák usedlosti číslo patnáct v Lomu,“ říká Alois Sassmann.