Samota mezi lidmi je tíživá, uprostřed lesa vítaná, říká meteorolog z povolání a umělec ze své podstaty Roman Szpuk
Roman Szpuk je jedním ze samotářů, o nichž Aleš Palán napsal, že prý raději zešílí v divočině. Szpuk sám je autorem dvou desítek básnických sbírek a souborů krátkých próz, je také nedostudovaný ekonom, člověk mnoha profesí, aktuálním povoláním meteorolog na šumavském Churáňově, jinak též fotograf, výtvarník... Co ho teď nejvíc zaměstnává?
„Trošičku se odkláním od slov a snažím se vyjadřovat výtvarně. Poslední dobou mě nejvíc baví grafiky, třeba suchá jehla, kdy si s tím člověk může vyhrát. Přijdou dlouhé večery, tak si pustím z rozhlasu na pokračování nějakou četbu – u toho se ideálně pracuje. I šrafování lesů, které trvá docela dlouho, se v pohodě zvládne. Kdyby bylo úplné ticho, tak by mě to možná za chvilku přestalo bavit, ale takhle se to krásně propojí,“ odpovídá.
Také v rozhlasových relacích ubývá slov, na informace z Churáňova, kde Roman Szpuk působí jako pozorovatel počasí pro Český hydrometeorologický ústav, se dostane jen, když je dosažena zajímavá teplota.
Čtěte také
Informace se zkracují a zrychlují. Co na to meteorolog a básník? „Myslím si, že by to chtělo víc klidu. Nejen do počasí, ale i do zpráv, do čehokoliv. Informace následují rychle jedna za druhou, chybí tam prostor na odpočinek, kousek ticha. Rozhlas, zejména komerční stanice, často i tu sebemenší chvilku ticha vyplňuje nějakým zvukem,“ říká.
Nemá na své šumavské samotě ticha dost? „Teď žiju v Rejštejně, tam není ani obchod. Člověk je tam obklopen místními obyvateli, ale s nikým se nedal pořádně dohromady, neměl šanci se nějak sblížit. To je samota tíživá,“ přiznává.
Jiná je podle něj samota uprostřed lesa, ta je vítaná. „Člověk je tam sám i fyzicky a vidí všechno zostřeně. Sleduje třeba potok nebo se dívá, jak plynou mraky. A jeho život se tak stává zároveň prostším. A to mi v dnešní době chybí. Informací je tolik, že se ztrácí prostota. Kolikrát si člověk může jenom večer zapálit svíčku a dívat se do ní. A ono to stačí,“ dodává.
Rozhovor s Romanem Szpukem o slovech i tichu, o poezii i próze, o radosti i smutku, o kameře obskuře, o dopisech psaných rukou si poslechněte online.
Související
-
Lovci mrazů a hobby meteorologové pomáhají sledovat počasí. Znovu se k nim přidá František Vavruška
Už 37 let pracuje František Vavruška v Českém hydrometeorologickém ústavu v Českých Budějovicích. Původně byl meteorologem amatérem, později předpovědní pracoviště i vedl.
-
Prý to byla jen halucinace, od té doby ale slyším hluboké ticho, vypráví spisovatel Josef Formánek
Josef Formánek je autorem cestopisných románů, zfilmovaného příběhu Úsměvy smutných mužů a nejnověji Knihy o tichu. Myslí si, že ticho je důležité pro náš vnitřní klid.
-
Za koupené kalhoty přírodě dlužíme. Měli bychom přemýšlet, kolik věcí potřebujeme, upozorňuje ekolog
Uhlíková, ekologická nebo vodní může být stopa, jakou za sebou nechává výrobek, potravina nebo lidská činnost. Mluví o tom Jaroslav Bernas, který vyučuje agroekologii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
