S Facebookem je to jako s ohněm, ale jsou chvíle, kdy má tento fenomén velký smysl

A tak se jednoho dne stalo, že jsem si i já udělala svůj profil na Facebook. Navázala jsem virtuální přátelství, začala s ostatními kdesi v éteru sdílet různé příspěvky.

Brala jsem to jako zábavu, rozptýlení, navíc mi už nesloužily mé webové stránky tak, jak jsem si představovala, a Facebook byl v tomto směru daleko rychlejší, pružnější. Poznala jsem osobně i pár lidí, se kterými jsem si léta někde po síti povídala, a k mému překvapení to byli prima lidé.

Ale v mnoha případech tomu tak není. S Facebookem je to jako s ohněm, je to dobrý přítel, ale zlý pán. Kolikrát jsem chtěla z toho virtuálního kolotoče odejít, jenže po pravdě, není to tak jednoduché, alespoň pro mne ne.

Dozvím se, kde je jaká kulturní akce, výstava, autorské čtení, komu vyšla kniha, kde rostou houby, co měl ten či ta k obědu, komu se narodil vnuk, koho přijali do nového zaměstnání a tak dál. Ovšem krom toho bývám svědkem internetových dohadů, nadávek, zbytečného slovíčkaření.

Ale je důležité nenechat se otrávit a ve změti příspěvků se naučit hledat. Nedávno se na profilu mé přítelkyně objevila zpráva, že její sestře někdo vykradl a zapálil dům. Během několika minut se začaly objevovat příspěvky od lidí, kteří nabízeli svou pomoc. Finanční i jinou, bylo to až neuvěřitelné.

Sledovala jsem, jak se objevují další a další zprávy, tu - byť to možná bude znít jako klišé - vlnu solidarity a já si uvědomila, že právě v takových případech má ten fenomenální, internetový cirkus jménem Facebook největší smysl.

KATEŘINA BOLECHOVÁ
Českobudějovická básnířka je autorkou sbírek Rozsvícenou baterkou do pusy, Antilopa v moři k majáku daleko má, Pohřebiště pecek a Strop nade mnou jednou zmizí. Věnuje se také tvorbě koláží.

Osobnosti jihočeského kraje píší a čtou glosy pro Český rozhlas České Budějovice.
Jejich zamyšlení vysíláme každý všední den v 7.40 hodin, najdete je také v audioarchivu. Psané sloupky si můžete přečíst ZDE.