Rychlostní zkouška po domácku

6. srpen 2011

Není žádným tajemstvím, že ještě donedávna byl nejčastějším vozem na českých silnicích favorit. Přelomová škodovka, za kterou jsme se nemuseli stydět ani za hranicemi našeho státu, se totiž vyráběla sedm let – konkrétně od roku 1988 až do roku 1995. Za tu dobu stačila projít menší modernizací, reprezentovat tehdejší Československo v motosportu a také se stát autem, které zpečetilo první kroky mladoboleslavské automobilky s koncernem Volkswagen. Proto není divu, že favoritů jezdí stále mnoho a jejich oblíbenost klesá jen pomalu.

Důvod neklesajícího zájmu je patrný – cena ojetého favoritu začíná zhruba od čtyř tisíc korun, náhradní díly jsou také za hubičku a jeho opravu, pokud jste zruční, zvládnete doma v garáži. Nejen proto se favorit stává autem řidičů, kteří si ho rádi upravují k obrazu svému.

„Zdědil jsem ho v podstatě po otci. Tenkrát jsme favorita koupili jako staré, zrezlé a velmi zanedbané auto a společně jsme ho začali dávat dohromady. Vyvařil se, udělal se motor a za tu dobu jsem s ním začal postupně jezdit já,“ říká majitel Richard Ježdík, kterého sériový vzhled nespokojil a favorita si sám upravil.

Inspirací pro něj byly závodní speciály mladoboleslavské automobilky, které v dobách slávy porážely o mnoho silnější soupeře na rychlostních zkouškách světových rallye. „Na autě je bílo-zelený lak, třináctipalcová kola na nízkém profilu a sportovní podvozek od firmy HP sporting. V interiéru jsou pouze dvě sedačky, konkrétně od firmy Sparca se čtyřbodovými pásy značky Schrott, dále sportovní volant a řadicí páka. Ještě nesmím zapomenout na vzpěru mezi tlumiči a také na přídavná světla v přední části auta.“

Na voze nesmí chybět ani přídavná světla

V interiéru bílo-zeleného favoritu bychom tak marně hledali podlahový koberec, izolace, zadní sedáky a další díly z původní výbavy. Ty nahradily podomácku vyrobené vzpěry mezi zadními tlumiči, síť na přilbu, hasicí přístroj a rezerva – samozřejmě v bílé barvě. Jistým handicapem sériových favoritů byl motor, který disponoval výkonem pouhých 60 koní u modelu s označením 136, u slabšího modelu s označením 135 to bylo pouze 58 koňských sil.

„Po pátém těsnění pod hlavou, které odešlo kvůli zapuštěným vložkám, jsem získal komplet celého favorita s upraveným motorem a laděným výfukem. Ten jsem pak nainstaloval do svého auta a doplnil homologovanou koncovkou výfuku značky Remus,“ popisuje Richard Ježdík.

Průjezd upravené Škody Favorit

A tak pár, lidově řečeno, koní pod kapotou rozhodně přibylo. Což dokazuje i samotný zvuk upravené škodovácké třináctistovky, za který by se nemusel stydět ani moderní vůz sportovního charakteru.

Vyladěný favorit tak může soupeřit i s mnoha sportovnějšími vozy novějšího data výroby. Na jeho naklánění nebo jízdu po třech kolech v sériovém provedení zapomeňte. „Auto se na sportovních kolech a gumách nehoupe. Druhá věc je nastavení podvozku, které favorita přitvrdilo a snížilo nadoraz. Kvůli tomu jsem musel instalovat pod motor ochranný plech.“ Ten chrání olejovou vanu a dokazuje zručnost majitele, který si spoustu dílů vyrobil a upravil sám. Zároveň však střádá myšlenky, jak favorita dál vylepšit.

„Samozřejmě bych chtěl upravit motor – například nainstalovat sportovní karburátory od firmy Weber, vyměnit sériová zrcátka za sportovní, koupit sportovní zástěrky a pak chci hlavně posílit brzdy. Nejlépe vyměnit zadní bubnové za kotoučové. V plánu mám ještě závodní polepy, které je problém vymyslet tak, aby na sebe favorit moc neupozorňoval a zároveň, aby plnily svůj účel,“ což je podstatou každé úpravy, kterou Richard Ježdík na svém bílo-zeleném favoritu plánuje.

Jistou slabinou Favoritu jsou stále brzdy
autor: Adam Kebrt
Spustit audio