Ruth Hálová, Wintonovo dítě, i v 91 letech ráda cestuje. Jen v Německu se necítí dobře

15. červenec 2017
Ruth Hálová (vpravo) se narodila v Českých Budějovicích jako Ruth Adlerová. Když jí bylo šest, stala se jedním z 669 dětí sira Nicolase Wintona

V domečku na malebném místě pod Kletí žije doktorka přírodních věd paní Ruth Hálová. Vydala jsem se za ní s jejím dlouholetým přítelem a mým dobrým známým Karlem Pokorným. Cestou jsme si povídali o tom, co všechno zažila. A já jsem se začínala stydět, že ve svém životě považuju tolik malicherností za těžké rány osudu.

Ráda prý cestuje, šest let strávila v Anglii, navštívila Izrael, Francii, severské země, Indii. Jen do Německa nejezdí, tam se dobře necítí. Je jí 91 let.

Otevřít nám přišla štíhlá, půvabná dáma s laskavýma očima. Pohostila nás s noblesou a s grácií ovládla konverzaci. Veselé příběhy s nečekanou pointou, osobní vzpomínky, působivé vybavení interiéru, obrázky, které malovala, počítač, mobil, diář nabitý úkoly a pozváními na besedy a slavnostní akce u nás i v zahraničí. Skoro jsem zapomněla, že jsem s paní Hálovou přijela natáčet.

Nerada se prý vrací do minulosti, nechce už na nehezké roky vzpomínat. Narodila se v Českých Budějovicích jako Ruth Adlerová. Když jí bylo šest, stala se jedním z 669 dětí sira Nicolase Wintona, který ji zachránil před transportem do koncentračního tábora.

Do Británie tehdy odjela předposledním vlakem. „Nemám co odpouštět,“ říká s úsměvem.

Celým životem ji vedla touha po vzdělání, po vědění. Po válce se přihlásila na Karlovu univerzitu, většinu svého života pak pracovala v oboru lékařská mikrobiologie.

Vydala autobiografickou knihu Jen z Boží milosti, která vyšla také v Anglii. Píše básně, maluje, překládá. Má dvě děti a hodně přátel po celém světě. V současné době se Ruth Hálová chystá na svou dvacátou cestu do Indie.

Co všechno jsem (báseň Ruth Hálové)

Já jsem dům
a já jsem strom.
Já jsem blesk
a já jsem hrom.

Jsem kotě,
co přede na klíně.
Jsem chuť
a jiskra ve víně.

Jsem barva růže
a voda ve váze.
Jsem dotek kůže
a motýl, co bělá se.

Jsem lesk Tvých očí,
Tvůj úsměv na tváři,
naše Země, co se točí
a Slunce, co ji ozáří.

Že já jsem v Tobě
a Ty ve mně,
to už dnes dobře vím,
jedno si ale vyprosím,

ať se v Tobě rozpustím!

Vyprávění Ruth Hálové si můžete poslechnout v pořadu Jihočeši (1. část a 2. část).