Rodina nejstaršího soukromého zemědělce na Písecku hospodaří na usedlosti v Ohaři už 400 let

28. listopad 2022 11:16

Nejstarším soukromým zemědělcem na Písecku je sedmaosmdesátiletý Jan Hanzlík. Jeho rod hospodaří v Ohaři na Písecku už od roku 1620. I když život tohoto muže nebyl vždy snadný, nestěžuje si. Je šťastný, že má pokračovatele.

Jan Hanzlík se narodil na zemědělské usedlosti v roce 1935. Na některé okamžiky v jeho životě se mu nevzpomíná snadno. „Zažíval jsem hezké i špatné chvíle. Měli jsme koně, od malička jsem k nim měl lásku. Kousek chleba byl pro nás vzácný. Moji maminku zavřeli, když jsem ještě chodil do školy. V roce 1956 jsem šel na vojnu, když to tady zabralo JZD. A když potom přišlo, že mi to vrátí, to byla velká radost,“ vypráví.

A stejnou radost Jan Hanzlík prožíval, když se dozvěděl, že na jeho polích bude hospodařit synovec Miroslav Hrudka. Jeho otec pracoval v zemědělském družstvu a po pádu komunistického režimu se z něj stal soukromý zemědělec. Syn ho za nějaký čas následoval.

Soukromý zemědělec Jan Hanzlík (vpravo) je šťastný, že má pokračovatele

V současnosti Miroslav Hrudka obhospodařuje 250 hektarů polí a chová 150 kusů hovězího dobytka. „Já jsem byl rozhodnutý od malička, to bylo dané, ale po vyučení jsem šel pracovat do firmy s nábytkem. Můj otec hospodařil od roku 1992, já to po něm v roce 2011 zdědil a začal jsem hospodařit na plný úvazek. Beru to jednak jako rodovou povinnost a hlavně to musí člověka bavit, jsou za mnou vidět nějaké výsledky, člověk dělá i něco pro krajinu,“ říká.

Zachování rodové tradice není v současnosti samozřejmostí. Trend je spíše opačný. „V Jihočeském kraji ubývají zejména juniorští pokračovatelé rodinných farem. Jejich počet se za poslední dvě desítky let snížil o více než třicet procent. Pro mladé lidi není obor příliš atraktivní. Práce závislá na rozmarech počasí, politiky, tržních řetězců a burzovních spekulacích není dobrodružství pro každého,“ uvádí ředitelka jihočeské agrární komory Hana Šťastná.

Miroslav Hrudka má pětiletého syna. Doufá, že ho nic od zemědělství neodradí a že mu jednou na farmě předá rodové žezlo. „V tomhle si člověk není nikdy jistý, ale já bych za to byl moc rád,“ uzavírá.

Spustit audio

Související