Řetězové zprávy se posílají už po generace. Za války však nevinný dopis štěstí vyvolal značný humbuk
Řetězové e-maily, které se v posledních letech staly doslova fenoménem, nejsou z historického hlediska žádnou novinkou. Jejich předchůdce, takzvané řetězové dopisy, si mezi sebou posílaly už generace před námi.
Jeden takový řetězový dopis zachytili na začátku roku 1941 četníci u Marie Porodové v Neznašově u Týna nad Vltavou na Českobudějovicku. Po krátkém šetření bylo zjištěno, že dotyčné dopis zaslala Jiřina Košatová, toho času služebná u jistého obchodníka v Táboře.
Jednalo se o takzvaný dopis štěstí. Obsahoval starou modlitbu, která zněla: „Všemohoucí Bože; prosím tě, abys žehnal všem lidem dobré vůle, abys je ochránil před zlem a nechal je s Tebou na věčnosti“. V textu pak následovaly známé fráze, aby adresát dopis opsal a zaslal devíti osobám, kterým přeje štěstí.
Každý den měl být poslán jeden dopis, přičemž devátého dne mělo v odesílatelově domě dojít ke šťastné události. Pokud by řetěz přerušil, mělo ho naopak potkat neštěstí.
Vzhledem k probíhající válce bylo ovšem zasílání podobných dopisů zakázáno. Třiadvacetiletou Košatovou proto vyslýchali táborští četníci, jimž sdělila, že o tomto zákazu nevěděla a že obsahu dopisu uvěřila, protože byla pobožná.
V podstatě nevinný dopis se tak postaral o pořádný humbuk, neboť o celém šetření bylo průběžně zpravováno i gestapo.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil archivář Tomáš Hunčovský.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
