Řemeslo porodních bab bylo po staletí opomíjeno, mnohdy ho vykonávaly ženy z nouze místo žebrání

„Víme, že v nejstarších dobách se rodičkám snažily pomáhat ženy starší, které již samy rodily. Za zakladatele porodnictví je pak považování Soranos z Efesu, který žil kolem roku 120. Vydal obsáhlé dílo o umění porodnickém a nemocech ženských,“ říká Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Na našem území bylo podle něj povolání po řadu staletí opomíjeno. „Babictví zpočátku vykonávaly ženy bez základního školení. Nazývaly se ženy položné, báby pupkořezné, později porodní babičky, porodní asistentky. Jejich manželovi se na vsi říkalo babák,“ vypráví.

Každá porodní bába nejprve spolupracovala se starší kolegyní. Po čtyřech letech byla oprávněna vykonávat řemeslo zcela samostatně v rozsahu, v jakém uznala za vhodné. „V té době se doktoři medicíny porodnictvím vůbec nezabývali, neboť tato profese prý nebyla důstojná jejich stavu. Představte si, že například v roce 1522 byl upálen hamburský lékař za to, že pomáhal rodičce. To je dneska úplně neskutečné,“ zmiňuje Alois Sassmann.

Čtěte také

Svobodné matky musely v minulosti prosit u kostela za odpuštění. Lidé je také posypávali peřím a bičovali

Ještě v 18. století byly podle něj podmínky pro porodní báby u nás velice bídné. „Většinou to byly staré vdovy, které jen nerady vykonávaly porodnickou praxi místo žebrání. Neuměly mnohdy ani číst a psát, odměna za jejich práci byla nepatrná,“ popisuje.

Změnila to osvícená panovnice Marie Terezie, mimo jiné také matka šestnácti dětí. „Povolala z Holandska doktora Gerarda van Swietena, který rychle poznal neutěšené poměry a obrátil svou pozornost ke zlepšení porodnické péče. Na návrh Marie Terezie byl pak roku 1753 vydán generální řád pro České království, který se zabýval postavením porodních babiček,“ uvádí Alois Sassmann.

Stanovil například pro porodní báby přísnou zkoušku. Ty, které ji složily, směly nosit odznak, aby se odlišily od ostatních. Řád také nabádal k čestnému chování, zakazoval porodním bábám pití vína a jiných alkoholických nápojů, pod hrozbou trestu zakazoval předčasné vypuzení plodu. „Tento řád znamenal skutečně velký pokrok ve zdravotnictví. Byl v platnosti 150 let a stal se mezníkem v historii tohoto oboru,“ komentuje genealog.

V roce 1804 byl stanoven první studijní řád pro porodní babičky a v roce 1911 vznikla v Praze jejich zemská jednota. „Vytkla si za cíl delší dobu vyučování, zvýšený požadavek na inteligenci těch porodních asistentek, jejich předběžné vzdělání, penzionování v určitém věku, zavedení úředně povolených honorářů, dosazování podle okresů a potřeb. Od té doby se to skutečně velmi zlepšilo,“ doplňuje Alois Sassmann.