Rajčata nesnáší zalévání a nerada rostou vedle méně inteligentních sousedů, říká pěstitel Erich Stekovics

Pane Stekovcsi, vaše jméno je známé i u nás v České republice. Specializujete se pouze na rajčata, nebo i jiné produkty?

V Evropě jsme známí, protože pěstujeme více než tři tisíce různých kultivarů rajčat. V Burgenlandu se jim neříká Tomaten, ale Paradeis. To pochází od slova Paradies – tedy ráj. Myslelo se, že toto ovoce spadlo jako dar z nebe. Na celém světě existuje kolem 300 tisíc různých odrůd.
My máme ještě přes 1 400 chilli a paprik. Máme i více než 150 různých druhů bazalky, lilku. Takže naše společnost je v Evropě známá skrze rajčata, ale stojíme si za starými odrůdami, ne hybridními, starými semeny, skutečnými odrůdami, které chutnají úžasně dobře, a to je to, čím jsme známí.

8 fotografií

Jak pěstujete vaše rajčata?

Rajčata pěstujeme venku, výhradně venku. Máme tady příznivé klima, málo deště, hodně slunce a hodně větru. Naše rajčata na polích nikdy nezaléváme. Během velmi krátké doby rajče vyvine kořeny do hloubky 2,5 metru, délka kořenů je 800 metrů a hmotnost přes 35 kilogramů. Takže nezalévání a nezaštipování způsobí, že i v roce, kdy hodně prší a rostlina má velké problémy s růstem, zůstává zdravá. Zvládne to.
Je důležité říct, že rajče je třetí nejinteligentnější rostlinou na světě. Jako jediná dokázala vyrůst na všech kontinentech světa. Jen jeden příklad. V její domovině, kde panují ideální podmínky, trvá 90 až asi 120 dní, než rostlina vyprodukuje plody. Na Sibiři, kde je léto příliš krátké, to stejná rostlina zvládne za 30 dní.

Nepoužíváte tyčky, abyste k nim rajčata připevnili?

Ne. Rajčata nevyvazujeme. V množství, ve kterém rajčata pěstujeme, by to ani nebylo možné. Ve svém původním prostředí rajče roste na strmých pobřežních svazích a chová se podobně jako divoká réva. Po těchto svazích se doslova plazí. Rajčata mají ráda neúrodnou půdu a rozhodně nemají ráda těžkou půdu. Jílovitá půda je tedy pro rajčata náročná, i když v ní zvládnou fungovat. A co opravdu nesnáší, je zalévání.

Používáte nějaká hnojiva?

Rajčata nemají ráda příliš hnojiv. Doporučuji tedy volit stejnou lokalitu rok co rok. To se jim líbí. A pokud tak pěstujete rajčata pět let v řadě, od šestého roku dále ponesou o 30 procent více ovoce. Nemají ráda sousedy. Takže byste k nim neměli vysazovat žádné sousedy. To má co do činění s jejich inteligencí. Nerada rostou vedle rostliny, která je méně inteligentní. A velmi opatrně hnojte. Před výsadbou dáte do půdy kompost, následně koňský hnůj a pak vysazujete rostlinu. Během sezóny už nehnojíte, to by rostlinu jen zmátlo.

Jak rajčata zpracováváte?

Využíváme plochu o rozloze asi tří hektarů, sklízíme z ní okolo 90 tun rajčat. Dodáváme je do restaurací po celém Rakousku. A také trochu prodáváme ostatní ovoce z farmy, k jídlu, ke konzervaci. A opravdu rádi produkty zpracováváme. Děláme čatní, kečup, džem, využití je široké. Dá se říci, že 90 procent našich produktů zpracováváme u nás a 10 procent putuje do restaurací a k soukromým zákazníkům.

Máte nějaký oblíbený rajčatový recept? 

Napadá mě toho hodně. Opravdu miluji klasický rajčatový salát, když se smíchá několik odrůd dohromady. Co miluji, je přidat velmi jemně nasekaný česnek. V Rakousku se obvykle přidává také cibule, ale s tím česnekem to chutná báječně. Dochucuji dýňovým olejem. Kombinace balzamikového octa, dýňového oleje, česneku, a co je v tomto salátu velmi důležité, je bazalka. Nikoli listy, ale pár kvítků. Ano, květy bazalky jsou tajemstvím dobrého rajčatového salátu.

Máte ještě nějaké další pracovní plány?

(smích)… člověk má vždycky plány. Sním o tom, že tato společnost zůstane v rukou naší rodiny. Byl bych velmi smutný, kdyby se tolik odrůd rajčat, které jsou u nás doma, muselo vydat na cestu někam jinam. A sním o tom, že jednoho dne se moje vnoučata a pravnoučata budou stále zabývat rajčaty.

Přeji Vám vše dobré a děkuji za rozhovor.

Já děkuji za váš čas, za vaše dotazy a posluchačům také přeji vše dobré. Bavte se na zahradě. A chtěl bych říci ještě jednu větu: Není důležité, co se zahradou děláme my, mnohem důležitější je, co zahrada dělá s námi a z nás. Děkuji.