Půvabné zástěry k doudlebským krojům vyráběl tkadlec v Čakově. Ve své době byly jen pro zámožné selky
Obec Čakov na Českobudějovicku je zmiňována již ve 13. století. Vesnice se pyšní památným kostelem svatého Linharta, z něhož pochází i několik pozdně gotických soch, jež jsou dnes uloženy v Alšově jihočeské galerii.
Méně známé je, že v Čakově působil od začátku 19. století tkadlec, který vyráběl jednoduché, ale půvabné zástěry k doudlebským krojům. Jsou charakteristické svislými barevnými proužky vytkanými z hedvábí a bavlny na lněné osnově.
Tyto zástěry se nazývaly nejčastěji čakovské, ale také zástěry dělané, kalcovské fěrtochy či předáky. Kromě Čakova se prý tkaly rovněž ve Velešíně, Milíkovicích, Straňanech nebo Slavči.
Jak napsala etnografka Jitka Staňková, čakovské zástěry jsou dokladem vyspělé úrovně místní lidové tvorby, neboť každá z tkaných zástěr je svým zpracováním unikátní. V době svého vzniku si je pořizovaly jen zámožné selky, chudší ženy se musely spokojit se zástěrou z levnějšího kanafasu. V druhé polovině 19. století byla jejich móda vytlačena zástěrami z hedvábných látek, jež se ovšem už zpracovávaly strojově a kupovaly na jarmarcích.
Podklady pro díl Jihočeské vlastivědy pro Český rozhlas České Budějovice připravil etnograf Jan Šimánek.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
