Prvními obyvateli Horního Poříčí byli nejspíš rýžovníci zlata, jména dalších lze najít v různých soupisech

Ves Poříčí je jmenována už v pozůstatcích desek zemských z roku 1315. Obě původní osady vždy náležely pod faru ve Střelských Hošticích, v jejímž archivu dnes můžeme dohledat jména dávných obyvatel.

„V opise se dochoval rejstřík farních desátků z roku 1430, tedy velmi starý. Ten uvádí v Horním Poříčí sedláky Štěrbu, Mikeše, Váchu, Tobolku, Vondru, Kupku, Fraňka a další. V Dolním Poříčí byli hospodáři Rychtář, Tkadlec, Tchoř, Švehla, Trejbal či Bláha,“ vyjmenovává Alois Sassmann, který se zabývá genealogií.

Dalším zdrojem informací pro ty, kdo pátrají v historii Horního Pořící, je fond strakonického velkostatku. Ten uchovává například souvislou řadu gruntovních knih od roku 1640, knihy svatebních smluv od roku 1790 nebo soupis mužů na panství strakonickém z roku 1754 k vojenským účelům.

Alois Sassmann badatelům také doporučuje soupis poddaných velkopřevorského panství Strakonice z roku 1800. „Soupis je obsáhlý, má 430 stran a obsahuje už čísla popisná. Jsou tam uvedeni hospodáři, případně výměnkáři, jejich manželky, věk, jména dětí, velikost pozemku, na němž hospodaří, a tak dále,“ zmiňuje.

Podle tohoto soupisu tvořilo Horní Poříčí na samém počátku 19. století 38 čísel popisných. „Například na čísle jedna byl domkář Matouš Vácha se ženou Magdalenou, na dvojce vdova Mariana Králová, na trojce domkář Jan Petráš, jehož dva synové byli v té době na vojně. Na čtyřce žil František Kokrda a třeba na čísle devět sedlák Vavřinec Petrlík se ženou Annou a pěti dětmi,“ uvádí Alois Sassmann.

„Číslo 31 byla obecní pastouška, na kovárně číslo 34 byl kovářem Martin Šašek, jehož rodina zde provozovala toto řemeslo ještě roku 1880. Čísla popisná pak uzavíralo číslo 38, což byl domek na obecním pozemku, v němž žil Josef Kočan,“ doplňuje.