První dáma českého šansonu Hana Hegerová se nikdy publiku nepodbízela

17. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hana Hegerová v roce 2004

„Šanson, když přeložíte, je píseň. A já jsem vždy písničky, včetně lidových – na každé desce jsem měla nějakou lidovku, zpívala. Já přesně nevím, co je to šanson, od toho jsou jiní, moudří, kteří říkají to a ono, já si holt zpívám po svém.“

„Zpívám písničky, které si sama vybírám, vím, proč, si je vybírám. Pro mě mají určitý smysl, snažím se je srozumitelně dávat dál, aby ten obsah byl jasný. Nikdy jsem se nepodbízela publiku, a že ty písničky mají určitý dopad, znamená, že je přijímá určitá skupina lidí, kteří mají tytéž pocity. Nějak se přes určitou písničku shodneme. Ale co je šanson, to nevím. Někdy jde o příběhy vyprávěné, někdy to ale není vůbec příběh.“

Tak jednou odpověděla autorovi Světel ramp první dáma českého šansonu – Hana Hegerová. Před jejími nedožitými devadesátými narozeninami zazní několik zajímavých šansonů v podání této zpěvačky, která své četné příznivce opustila letos na jaře.

Včetně i velmi málo známých – jako třeba písničky Orel-hlava autorů Jiřího Sternwalda a textaře, také režiséra Vladimíra Síse v nahrávce Hany Hegerové a Filmového symfonického orchestru z roku 1972, kterou zahrnuje čtyři roky staré dvojalbum plné archivních skrytých klenotů, zajímavostí a rarit této výjimečné zpěvačky. Album nazvané poeticky Omrvinky vzniklo a bylo vydáno zásluhou Tomáše Padevěta, vydavatele, grafického designera a také spisovatele.

A právě v tomto čase též vychází velmi atraktivní kniha Tomáše Padevěta s názvem Carmen – skutečný života Hany Hegerové. Tento dokumentární román vznikl se souhlasem zpěvačky s podmínkou, že bude vydán až po jejím odchodu. A této pozoruhodné knize autor Tomáš Padevět v pořadu též pohovoří.

autor: Jiří Kasal
Spustit audio

Související