Prohlédněte si rakouský Linec z nezvyklé perspektivy. Na střechách města narazíte na fontánu i létající loď
Po půdách, věžích a střechách domů v centru hornorakouské metropole vede dřevěná stezka. Přivede vás až na rozhlednu s nejhezčím výhledem na město, Šumavu i Alpy. Kulturní projekt Höhenrausch 2018 ale nenabízí jen procházku a výhled do krajiny. Celou stezku lemují díla čtyřiceti umělců z celého světa. Tématem sedmého ročníku je voda.
Pokud chcete projít stezku Höhenrausch, čeká vás nahoru a dolů 860 schodů. Nejvyšším místem je šedesát metrů vysoká věž, která za pět let své existence neodmyslitelně patří do lineckého panoramatu.
Hned po vstupu je prvním úkolem pro návštěvníky přejít přes velkou červeno-bílou bariéru. Rumunsko-rakouský umělec Ovidius Anton chce, aby návštěvníci pocítili, co ve skutečnosti znamená překonávat překážky.
Pátrání po původu lineckého těsta připomíná skoro detektivku
Začíná advent, a tak se ve většině domácností hospodyňky chystají péct cukroví. Velmi populární jsou u nás výrobky z lineckého těsta. Také jste si mysleli, že označení linecké pochází od názvu rakouského města Linec? Omyl. Místní totiž znají jen svůj tradiční linecký koláč.
Dunaj je velké téma
„Motem letošní výstavy je Jiný břeh. Voda u nás hrála vždy důležitou roli a Dunaj je velké téma,“ vysvětluje moje průvodkyně Erika Baldingerová, která stezku zvládne s návštěvníky každý den projít až třikrát.
„Dunaj tvořil severní hranici římské říše, odděloval barbary na severu a kultivované Římany na jihu. A představuje i vzpomínku na druhou světovou válku, kdy tvořil hranici mezi územím obsazeným Američany a územím obsazeným Sovětským svazem,“ pokračuje Erika.
„Na Dunaji také žije deset národností, takže může být vnímaný jako hranice, ale také jako kulturní spojnice,“ dodává.
Baroko na dosah
Pokračujeme po schodech nahoru směrem ke zvonici kostela svaté Uršuly a míjíme další a další umělecká díla věnující se vodě. „Teď jsme vystoupali na půdu bývalého uršulinského kláštera, kde byla první dívčí škola,“ doplňuje moje průvodkyně.
„Začal se stavět v roce 1670 a byl v provozu až do roku 1968, Teď je z něj kulturní centrum. Procházíme přes půdu, kde je velká projekce norského moře nazvaná Dvě nebe.
„Stojíme na věži kostela, byla to dříve zvonice, ale zvon byl už za první světové války odstraněný a vyrobili se z něj munice a zbraně. Je tady krásný výhled na novou katedrálu a biskupskou rezidenci v samém srdci Lince. Být takto blízko barokním sochám se jen tak nepoštěstí,“ upozorňuje Erika.
Létající loď a fontána pod nebem
Jdeme dál po dřevěném mostě, pod námi je hloubka třiceti metrů a už zdálky vidím ohromnou siluetu. Sochu nazvanou Myslitel sestavil kubánský umělec Kacho ze zbytků potopených rybářských lodí.
Hamburk se připravuje na změnu klimatu. Novostavby budou mít povinně zelenou střechu
V německém Hamburku plošně přibývá zelených střech. Speciální záhony zadrží dešťovou vodu, ze které berou živiny rostliny. Díky tomu se sníží objem dešťovky v kanalizaci, rostliny zároveň zachytí prach, ochlazují okolí a produkují kyslík.
„Jsme na hornorakouské vyhlídkové věži. Jde o kopii věže z Ulrichsbergu na rakouské straně Šumavy. Je tu od roku 2013 a letos je do ní vložený ocelový jeřáb, který drží na lanech hlavní výstavní objekt letošního roku – létající loď Alexandra Ponomareva,“ popisuje průvodkyně.
Posledním nepřehlédnutelným exponátem je Fontána Benjamina Bergmanna. Síť sestavená z desítek metrů trubic a potrubí na střeše parkovacího domu nepředvídatelně tryská proudy vody. Při vysokých letních teplotách je to pro většinu návštěvníků vítané osvěžení.
